Neplač, když se ti sny rozpadnou na střípky, neboť střípky znamenají štěstí.

X.men ...souznění

10. března 2013 v 19:59 | Kerysha

Souznění

Jako vždy se jejich diskuze o povaze mutace a postavení mutantů ve společnosti protáhla do pozdních nočních hodin.
Erik pohodlně uvelebený na pohovce pročítal jakousi knihu a čas od času přerušil Charlesův monolog nějakou trefnou poznámkou.
"Dobře, mutanti jsou výjimeční lidé, na tom se shodneme. Ale když své schopnosti využijeme ku prospěchu všech, lidé nebudou mít důvod se nás bát. Konec konců, žili jsme tu společně, i když o nás neměli tušení. Snažili jsme se o lepší budoucnost, tvořili a tvoříme jí přeci stejně tak pro nás, jako pro ně."
Žádná odpověď.
"Ah, konečně nemáš co mi na to říct? Žádný sarkasmus, nebo důvtipná poznámka na mou naivitu?"
Žádná odpověď.
Charles si spokojeně nalil čaj.
"Došla ti slova, nebo mě zase ignoruješ, víš jak nerad sem přehlížen." Postěžoval si z legrace trochu ublíženým hláskem.
Nic.
Otočil se na svého přítele a pozdvihl obočí. "Už vím, proč jsi mi tak sympatický, jsi stejný jako Raven. Ta také nejradši usíná při výkladech. Je skvělé vědět, že krom mé telepatie, mám jako začínající profesor také schopnost své posluchače spolehlivě uspat." Zabrblal trochu dotčeně.
Pohled na jinak vždy hrdého a vzdorovitého muže, teď klidně spícího na pohovce s rozloženou knihou na prsou, ho ale přiměl k úsměvu.
Vytáhl z peřníku deku a opatrně s ní svého přítele přikryl. Založil do knihy kousek papíru, než ji odložil na stolek. Nemělo smysl ho budit a posílat spát do vlastního pokoje. Za pár hodin budou vstávat na další hloupou schůzku s nějakou tajnou vládní organizací, která jim beztak nebude věřit a nakonec bude spíš na obtíž než ku pomoci.
Rozestlal svou postel, než si půjde lehnout, chtěl si ještě vyčistit zuby, musí přeci na ty pohlaváře udělat dobrý dojem. Když se vracel do pokoje, upoutaly jeho pozornost tiché zvuky. Přes opěradlo pohovky na Erika neviděl, myslel si tedy, že se probral a teď rozlámaný sténá nad nepohodlím pohovky.
Když ale zvuky nabyly na intenzitě a změnili svůj charakter na hlasitý nářek, uvědomil si svůj prvotní omyl. Přisedl si starostlivě na pohovku.
"Eriku." Pokusil se staršího muže probudit.
Nic.
"Ne, prosím." Erik pevně zkřížil ruce před sebou, aby se chránil před přízračnou hrozbou, ať už se mu zdálo cokoliv, muselo to být strašné. Charles cítil, jak se mu stáhly útroby naléhavou potřebou zbavit svého přítele toho strachu, probudit ho.
"Eriku probuď se." Zlehka jím zatřásl… nic.
Žádná reakce, pláč jen zesílil, přešel do němčiny, takže mu Charles nerozuměl, a vlastně byl i rád.
"Eriku, to nic, jen se ti něco zdá." Teď už jím doslova třásl.
Bez odezvy.
Zdvihl ruku, položil ji na Erikovo čelo, aby dosáhl mužova podvědomí a probudil ho skrze jeho vůli. Vír myšlenek, strach, vzpomínky, bolest a panika ho ale strhly.
Sen, který jeho přítele trýznil, byla vzpomínka zakořeněná hluboko v jeho podvědomí a Charles se ocitl přímo v něm.
To, co uviděl, ho roztřáslo do morku kostí.
*****
Mladičký, sotva patnáctiletý hoch, krčící se u stěny, chladné potemnělé chodby. Usedavě plakal, vyhublé a zbité tělo si chabě chránil potlučenýma rukama.
Muž nad ním na něho chrlil příval urážek v němčině. Charles z toho rozuměl jen málo čemu.
Hoch zdvihl hlavu. Charles ucítil, jak se mu zdvihl žaludek. "Eriku." Špitl šokovaně.
Voják na chlapce něco vykřikl, očividně se ale nedočkal požadované odezvy. Zpoza opasku vytáhl obušek a několikrát s ním chlapce vztekle udeřil. Znovu na něj zakřičel své rozkazy, chlapec ale jen bolestivě zavzlykal a stáhl se ještě hlouběji do sebe. Rozzuřeně chytil bránícího se chlapce za zápěstí a bezcitně ho vytáhl do stoje. Aby zarazil jeho vzdor, obdařil ho tvrdým úderem do žaludku. Hoch se pod jeho rukama bolestivě skroutil a vykašlala pěnu z pohmožděného prázdného žaludku.
Voják ho zhnuseně odhodil na stěnu, otřel si ruku o jeho záda. Přimáčkl ho ke zdi, nijak se nebránil, přesto mu zkroutil ruku za zády, tiše žadonil v předtuše toho, co přijde. Muž si rozepnul poklopec, strhl z chlapce cáry šatů a bez milosti si ho vzal.
Charles cítil, jak se mu podlomila kolena, opřel se o stěnu, šokovaně sklonil pohled, na tohle neměl sílu.
Když bylo po všem, odhodil voják prakticky bezvládného chlapce do temné cely hned vedle chodby. Charles se rozhlédl, celá chodba byla tvořena vstupy do cel, Okolo stálo několik vojáků, spokojeně se šklebících nad nabídnutou podívanou. Věděl, že byl Erik jako chlapec vězněn německou armádou, ale nikdy ho nenapadlo, jak zlé to bylo. Vlády se snažily co nejvíce věcí utajit v obavě z možné pomsty.
Chlapec se v cele zmámeně posadil, otřel si uslzené oči, jeho pohled padl na zkoprněle stojícího Charlese. Modré oči se rozšířily děsem.
*****
Ucítil prudký náraz, jak se Erik probudil k vědomí a přetrhl pouto jejich myslí.
Chvíli jen tak mlčky seděli, nikdo nevěděl, co by měl říct.
"Eriku… promiň já… nemohl jsem tě probudit a ty jsi křičel, zpanikařil jsem… chtěl jsem tě probudit, ale…" Spustil Charles.
"Nech to být Charlesi." Erikův hlas zněl dutě. Zdvihl se a bez dalšího slova vyšel z pokoje. Charles zůstal zdrceně sedět na pohovce.
Po dobu několika dalších dnů se Erik choval odtažitě, většinou se Charlesovi vyhýbal. Když byl donucen strávit s ním čas, odpovídal jen stroze a jako první opouštěl místnost, poctivě dbaje aby s mladším mužem nikde nezůstal o samotě.
Charles se znovu přetočil v posteli, bylo už nad ránem, množství myšlenek v jeho hlavě mu nedovolovalo usnout, v poslední době se toho tolik stalo a teprve stane. Unaveně se posadil, v tuhle hodinu už v sídle nikoho nepotká. Přehodil přes sebe jen župan a vyšel na chodbu do salonku, tamní minibar mu jistě poskytne uvolnění od přemíry myšlenek. Sklenka skotské se ukázala jako dobrý lék na nespavost.
Když procházel chodbou kolem kuchyňky, upoutalo ho světlo, které z místnosti vycházelo, nahlédl dovnitř škvírkou ve dveřích. Srdce mu pokleslo. U malého stolku seděl Erik, hlavu složenou v dlaních, tupě zíral do stolu.
Charlese napadlo, že se nejspíš musel probudit z jedné ze svých nočních můr. Chtěl vstoupit dovnitř, urovnat to. Scházely mu noční rozhovory s dobrým přítelem. Ale nevěděl, co by mu měl říct. Víš, mně nevadí, že tě jako kluka znásilnili, vlastně i díky tomu jsi dnes Erikem jakého znám.
Zato by sám sobě s chutí dal do zubů, natož Erik, s jeho náturou by ho nejspíš přišpendlil na kredenc vidličkou a ne že by se mu divil.
Svěsil hlavu, odšoural se do salonku.
Dolil si druhou sklenku, chvíli prohlížel zlatavý obsah, než jí do sebe na ex obrátil. Jestli bude takhle pokračovat, bude na nejlepší cestě stát se alkoholikem, pomyslel si trpce. Při vzpomínce na profesora z vysoké, který si před každou přednáškou dal jednu na kuráž, aby se mu lépe mluvilo, se lehce ušklíbl. Tak na budoucnost, nedokážu si poradit ani s jedním chlapem, natož pak s třídou puberťáků potýkajících se s bouří vlastních hormonů.
Položil sklenku na tác, sledoval, jak skrze sklo tančí mozaika plamenů a prolíná se v blikotavých záblescích druhé sklenky, osaměle sedící na tácku a čekající na svou dávku zlatavé tekutiny.
Zavrtěl hlavou, zdvihl tác se sklenkami, vzal láhev a vyšel na chodbu. Zlehka se mu motala hlava, vír myšlenek odlétl kamsi do dáli, jakoby ho zasáhlo jedno z Riptidových tornád, a jemu bylo náhle tak lehko.

Zastihl Erika akorát ve chvíli, kdy vycházel z kuchyňky.
"Eriku počkej, taky nemůžeš spát?" Zvesela zdvihl lahev. "Chtěl sem si dát jednu pro lepší spánek, ale nerad piju sám."
Erik si ho otráveně přeměřil. "Jsi opilý." Procedil zhnuseně.
"Ještě ne, ale s tvou pomocí se mi to snad povede."
"Nejsem tady abych se s tebou ožíral, jediný důvod proč tu setrvávám je…"
"Je aby si dostal Shawa a pomstil se všem, co to dopustili… to chápu, vážně. Jen kdo jsou ti všichni. Celej svět to dopustil, lidi to dopustili, prezidenti… já."
"Ty jsi ještě čůral do plenek, když na nás ta zvěrstva páchali." Ohradil se Erik naštvaně, neměl nejmenší chuť hádat se s opilým mozkem, seč patřícím takovému géniovi.
"Jo, jenže když zabiješ všechny, co o tom věděj, tak pak nebude nikdo, kdo by tomu mohl do budoucna zabránit. Nikdo kdo by řekl, tohle už tu bylo, to nemůžeme dopustit. Zbudou jen ti, co budou chtít zjistit, co se stane když… překročí pomyslnou hranici, kam až můžou zajít." Podal staršímu muži sklenku.
"Ano já vím Charlesi, vražda nic neřeší, nepřinese mi útěchu, ani úlevu. Nezmění nic z toho, co se stalo, jen klesnu na úroveň těch, které tak nenávidím." Zamával rukou v gestu a tak dále a tak dále.
Charles souhlasně přikývl.
"Ale něco ti řeknu Charlesi. Zabíjel sem ty, co mi to udělali, hledal je a lovil, jako zvěř kterou jsou a víš ty co? Nemám výčitky svědomí, přineslo mi to úlevu a potěšení. Nemám noční můry z toho, že jsem zakroutil krkem fašistický svini, mám noční můry z nich. Víš jaký je mezi námi rozdíl? Oni noční můry neměli, dělali to aby je měli jiní. Já to dělám, aby je už nikdo jiný mít nemusel. Chceš, abych je předal zákonu, ale já viděl, jak funguje justice, víš, kde sou pohlaváři, co nás týrali, znásilňovali a vraždili? V celách? Ne. Sedí v teple velkých vil a kouří drahé doutníky za peníze těch, co okradli a zabili. Všichni o nich vědí, ale nikdo nic neřekne, protože tam nahoře to je ruka ruku myje." Rozkřikl se Erik a Charles lehce ucouvl s mírně pokřiveným úsměvem.
"Tenhle svět není dokonalý a ani já nejsem tak naivní, abych věřil, že někdy bude. Ale věřím, že jednou budou výjimeční lidé bráni jako plnohodnotní členové společnosti a to je ochrání před utrpením, kterým sis ty prošel. Ne vraždění ani dominance, ale soužití, to jediné nám může dát opravdovou svobodu. Ty se nejvíc bojíš toho, abys za svou výjimečnost znovu nezaplatil. Proto bojuješ proti těm, co o tom vědí, aby nebyl nikdo, kdo na tebe může ukázat prstem. Narodil ses výjimečný a to v mnoha ohledech, ale bohužel, to vždy bylo tvým darem i prokletím. Teď se můžeš rozhodnout, jestli svojí výjimečnost svrhneš na lidi, tak jako mnozí před tebou, jako kruté prokletí a zařadíš se do sáhodlouhé řady tyranů, které sám tak nenávidíš. Nebo se staneš výjimečným a dáš světu své obrovské schopnosti jako dar."
"Jsi naivní Charlesi, snažíš se v lidech vidět jen dobro, ale v některých už prostě není. Jen bolest a nenávist."
"A ty paličatý. V lidech hledáš jen to nejhorší, viděl jsem, jak moc jsi dokázal milovat a vím, že to dokážeš znovu. Tvojí maminku ti vzali, ale to dobré, co tě naučila, ne. Když zapřeš svoje city, svojí lásku, zapřeš ji. Teprve potom vyhrají."
Erik se nadechl, aby odpověděl, ale nedokázal najít slova. Na jediný lok vyprázdnil sklenku, kterou doposavad držel v ruce.
"Najednou to opití nezní tak blbě, co?" Ušklíbl se Charles a poplácal svého přítele po rameni. "Vítej v mém světě." Vešli do kuchyně, ani jednomu se už nechtělo spát, chvíli jen mlčky seděli a popíjeli.
"Víš, co je na tom nejhorší?" Zamyslel se Erik, lehce posilněný alkoholem, nehlídal už tolik svoje myšlenky.
Charles zdvihl hlavu. "Co?"
"Vždycky, když jsem začal mít někoho rád, tohle všechno se mi vrátilo… já se… bojím se, že mi znovu ublíží. Že nedokážu říct, co chci, že mě znovu ovládnou."
"Myslím, že to je v povaze každého chlapa. Smějeme se ženám a jejich hledání ideálního chlapa, životní lásky a přitom naše volnomyšlenkářství není nic jiného. Hledáme svou životní lásku, a když najdeme někoho takového, kdo by to s námi mohl vydržet, bojíme se vázat, bojíme se, že nám ublíží, nebo my jí. Je to zvláštní a iracionální." Upil ze sklenky. "Nakonec ale vždycky přijde někdo, kdo to změní, ukáže nám jak hloupý tenhle strach je a jak je krásné sdílet život s někým dalším."
Erik mlčenlivě sledoval obsah své sklenky, ponořen do svých myšlenek. Charles ho jemně pohladil po ruce. "Já to s tebou nevzdám."
"Jsi tak naivní." Zlehka políbil hřbet jeho ruky. Zdálo se, že si ani neuvědomil, co právě udělal, dokud nezdvihl oči a jeho pohled nepadl na Charlese. Ustrnul.
"Promiň, myslím, že jsem toho pití dneska měl už moc." Zdvihl se k odchodu, Charles ho ale chytil za rameno. "Byl jsem v tvojí hlavě víckrát, než bych si sám přál a viděl víc než bych toužil. Eriku, vím, co cítíš, nesnaž se to pořád skrývat, nesnaž se být někým jiným, než jsi."
Starší muž se k němu nevěřícně otočil. "Ty si nemyslíš, že je to zvrácené? Něco takového je… je proti přírodě."
"Kdyby to příroda nechtěla, nedovolí to. Jak jsem už říkal, jsi výjimečný v mnoha ohledech." Opatrně se naklonil, aby ho políbil. Polibek byl nesmělý a chutnal po skotské. Byl úplně jiný než nespočet polibků, které ukradl svým damám. Sám nemohl uvěřit tomu, co dělá, ale Erik to potřeboval, potřeboval někoho, kdo v něj věří, bude stát na jeho straně, někoho, kdo ho neodmítne takového, jaký je, kdo ho bude milovat. A jemu to přeci neublíží, nikdo se to nedozví.
Polibek se zintenzivnil a on se v něm zlehka ztrácel, cítil, jak ho svalnaté paže pevně objaly, pak ale znovu znejistil.
Otevřel oči a zadíval se do Erikovi tváře, byl v ní strach a nejistota. "Je to moc rychlé, chceš počkat?"
"Ne já… jen nevím, co mám dělat… nechci ti ublížit, ale jediné co sem zažil, bolelo." Přiznal trochu zahanbeně.
Charles se usmál, od pár přátel na koleji slyšel o jejich experimentech, takže měl jisté povědomí, nikdy by ho ale nenapadlo, že něco takového použije. Zlehka Erika přitlačil na stůl, položil ho na něj. Jeho tělo neslo množství tenkých dlouhých jizev, pozůstatků předešlého bití a nelidského zacházení. Sledoval jeho reakci, když se sklonil a políbil jednu z táhlých jizev na jeho hrudi. Nepotřeboval telepatii, aby poznal, co se jeho partnerovi líbí, bylo to vcelku zábavné, takový osobní experiment zkoumání metodou pokusu a omylu.
Hladil jeho tělo, zlehka klouzal níž, chtěl mu dát možnost přivyknout si novým pocitům. Dotykům, které nepůsobí bolest, ale potěchu.
Erik skousl rty ve snaze utlumit zasténání, když do něj pronikl. Bylo to zvláštní, jak něco tak krásného v sobě mohlo nést tolik bolesti a zlých vzpomínek.
Jeho mysl obestřela mlha rozkoše, jak se přiblížilo vyvrcholení, slyšel Charlese šeptat jeho jméno. Když se jeho mysl znovu zostřila, unaveně ležel na stole, sklenku skotské, po pravé ruce a jediného člověka, který v něj nepřestal věřit po svém boku. V tu chvíli věděl, že ať jim budoucnost přinese cokoliv, jejich pouto přetrvá. Nebylo to jen přátelství, nebo láska, ale pochopení. V ten den se jejich duše poprvé opravdu setkaly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.