Neplač, když se ti sny rozpadnou na střípky, neboť střípky znamenají štěstí.

Valentýn

13. února 2013 v 22:11 | Kerysha |  příběhy

Tak jelikož sem Yaoista a právě teď mám plnou hlavu Azazela a Riptida. Spáchala sem tohle. Odpornou yaoi slaďárnu…ale furt lepší, než to kreslit…no vím, že byste radši peprný obrázek, ale smolík.
Tahle povídka je pro všechny na valentýna osamělé duše a odpůrce tohohle svátku. A hlavně pro mou kamarádku Ryuki, která neustále vyzvídá jak to s těma dvěma bude dál. A kdykoliv jí to napíšu, chrrání je slovy…to jim nemůžeš udělat…si zlá…to si nezaslouží…chudáčik.
Takže Krásného Valentýna vám všem.
A já si du otevřít brambůrky a pustit nějakej pěknej horor…jestli ještě nějaký sou.


Posadil se na posteli, stále se třásl dozvuky noční můry, kterou právě prožil. Složil potem zbrocenou tvář do dlaní. Měl vyschlo v krku, vysoukal se z postele. Vešel do kuchyně, aby si natočil trochu studené vody.
"Si v pořádku?" Jeho partner rozespale vešel do místnosti, jemně mladšího muže objal kolem ramen. "Další noční můra?"
V odpověď mu přišlo jen mírné mlčenlivé přikývnutí.
"Teď už je všechno v pořádku, nemáš čehos e obávat, si v bezpečí, Nedovolím, aby ti někdo ublížil." Objetí pevných paží kolem jeho ramen zesílilo, jemně staršího muže pohladil po zápěstích, než se otočil, aby ho zlehka políbil na tvář, v gestu Já vím.
"Vždycky sme si rozuměli i beze slov, stačil jediný pohled do tvých očí, abych vyslechl to, co slovy nelze vyjádřit."
To vykouzlilo na rtech jeho společníka drobný úsměv, osvobodil se z jeho sevření, aby mohl vyznakovat , ty můj poeto.
Políbil ho, jen zlehka. Co se polibků týká, byl trochu nesmělý, to jeho partnerovi ale vůbec nevadilo. Našel jiný způsob intenzivních polibků i bez jazyku.
Zintenzivnil líbání, jemně ho kousl do rtů, citlivá kůže zrudla, lehce ji olízl, nevynucoval si přístup do jeho úst, místo toho se přemístil níže. Líbal ho na hrdlo a klíční kost, s jednou rukou zabořenou v rozcuchaných hedvábných vlasech, druhou zamířil níže.
Zasténal, když pohladil citlivé partie, Pokusil se odsunout Azazelovu ruku. Ten ho ale jen přitiskl těsněji k sobě, jejich těla se navzájem otírala, rukama teď bloudil po jeho zádech. Janos tichounce zasténal. Sjel rukou pod Azazelův ocas, na místo, kde byl nejcitlivější. Reakce byla okamžitá.
"Si nádherný." Zašeptal mu do ucha roztouženě. Jeho prsty si konečně našly cestu pod gumu Riptidova pyžama. Trochu se stáhl, když pronikl do jeho těla, brzy se ale uvolnil a poddal zkušeným prstům, slastně odpovídajíc na intenzivní doteky. Vyzdvihl ho na stůl, znovu se oddaly polibkům, přitom se zbavili překážejícího oblečení.
Zlehka svého mladičkého milence položil na záda, lehkým zatlačením na jeho hruď, prsty klouzajíc po Vypracovaných prsou až k podbříšku. Sklonil se, aby pohlazená místa políbil. Zrozkošeně zabořil prsty do kštice černých vlasů.
"Miluju tě." Zašeptal, tiše, než do něho pronikl. Čekal, než se jeho mladičký milenec uvolní, než začal přirážet. Rozum zakalený vášní šeptal mu do ucha tichá láskyplná slova ve svém rodném jazyce.
Už od první chvíle si dokázali porozumět, přesto že oba mluvili jinými jazyky. Byli otevření pocitům a potřebám toho druhého, četli v pohybech těla.
Pohybech, které se ustálili v klidném vlnivém rytmu. Spojení jediným milostným jazykem z tichých sténů.
Vyvrcholili téměř současně Azazel se unaveně zhroutil hruď svého mladšího milence. Spokojeně oddychoval, když mu prsty projely potem zvlhlé vlasy, zdvihl hlavu, aby se mladíkovi podíval do tváře.
Jemné, rysy a zářící oči, přivřené pod závojem černých řas, snědá kůže, osvícená jen mdlým světlem lampy. Byl prostě nádherný. Políbil ho na čelist, než se postavil, aby je mohl obléci. Zdvihl Janose do svého náručí, znovu ho vášnivě políbil, než zamířili do pokoje.
Ulehly do postele, přivinul svého miláčka pevně k sobě, ocas obmotaný, kolem jeho pasu.
Riptide pohladil pevná ramena, staršího muže, odpovědí mu bylo políbení do vlasů. Trochu hašteřivě schoval hlavu pod Azazelovu bradu. Poslouchajíc tep jeho srdce. Objetí se trochu uvolnilo, jak starší muž vedle něho usnul, stále bylo ale dost pevné, nato aby mu dávalo pocit absolutního bezpečí. Na plovoucí podlaze zazněly drobné drápky, postel se promáčkla, jak drobný psík vylezl na matraci. Nadzvedl peřinu a nechal chlupaté zvířátko, uvelebit se za jeho krkem.
Zavřel oči, uvelebil se na Azazelovo paži a téměř okamžitě usnul, ten večer se mu už žádná noční můra nezdála.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.