Neplač, když se ti sny rozpadnou na střípky, neboť střípky znamenají štěstí.

Fanfiction, x-men, Azazel 9

11. února 2013 v 21:02 | Kerysha |  příběhy

Kap 9
Prohra
Zkroušeně se posadil ke stolu vedle Sirie. Sledoval z okna poletující sníh. Lora měla volno, takže Sir zastávala práci i za ni a neměla na něj příliš čas.
Podíval se na telefon, stále žádná zpráva. Zmocňovala se ho panika, co když se něco stalo, něco špatného a Mara jim to nechtěla takhle po telefonu říct. Ne, byla přece doktorka, profesionál, už si musela na sdělování špatných zpráv zvyknout. Kdyby se něco stalo, určitě by jim dala vědět, zavolala. Pokusil se uklidnit, marně. Cítil se vnitřně rozechvělý. Svíral ho pocit viny. Opustil jsi nás, já tě hledal. Pohled chlapcových ustrašených a uštvaných očí, se mu zaryl hluboko do duše, když to říkal.
Měl být s ním, měl ho chránit, ale vždyť o to se přece snažil. Odvedl od nich vojáky, nalákal je na sebe, aby oni mohli utéct, kvůli tomu ho chytili.
Ucítil ruku na svém rameni, bezmyšlenkovitě ji pohladil. Siria si sedla na jeho klín. Zaraženě zamrkal, bylo to poprvé, co něco takového udělala. Každý den mu projevovala čím dál větší důvěru, ale takhle daleko nikdy nezašla. Uvolnil se a opatrně ji objal kolem pasu, byla to nová zkušenost, ale rozhodně ne nepříjemná.
"Ty toho kluka máš hodně rád viď?"
Přikývl. "Prakticky jsem ho vychovával."
Trochu se od něj odtáhla, aby mu viděla do tváře.
"Byl sirotek, v sirotčinci se ho začali bát. Lidský strach je zvláštní věc, to čemu nerozumí, se snaží ukřičet, zadusit vše, co je jiné. Byl ještě dítě, nerozuměl tomu, proč se k němu lidé chovají jako k odpadu, stvůře. Utekl, raději přežíval na ulicích, mimo dosah lidí a jejich slov.
V tu dobu jsem pro Shawa začínal dělat, nikdy jsem neplánoval se k němu přidat, dělal jsem pro něj jen občas nějaké menší práce, možná že mě tenkrát zkoušel, testoval, co dokážu. Ať tak nebo tak, dobře platil. Potom co se rozpadla moje vojenská jednotka a já ze speciální tajné zbraně zakusil život vyvrhele a obávané zrůdy, se mi peníze dost hodili, boj byl jediné, co jsem uměl, k tomu mě vychovali, ale i tak, co jiného bych mohl dělat." Zamával si rukou před tváří, ukazujíc na svou vizáž, než pokračoval.
"Jednou mě Shaw poslal postarat se o partičku místních bastardů, samozvaných lovců oblud, jednu z prvních antimutantních spolků. Janos se jim dostal pod ruku, bylo to ještě malý škvrně, ale rval se jako lev. Trochu jsem mu s nima pomohl. Ten den byla pekelná zima, sněžilo a on tam stál jen v tričku a prošoupaných kalhotách. Díval se na mě, připravený čelit mi, nebál se, jen čekal na mojí reakci, poprvé se mě někdo nebál.
Nedokázal jsem ho tam nechat, vzal jsem ho k sobě, chvíli jsme žili spolu. Než Ema, telepatka pracující pro Shawa, zjistila, že ho mám. Shaw toho využil, chtěl mě do skupiny a konečně dostal do rukou dobrý prostředek, jak mě přinutit ho poslouchat. Navlékl to na mě, věděl, že se chlapce nevzdám, stejně tak věděl, že mu nemůžu dát to co on. Malé dítě potřebuje šaty, vzdělání, knihy a hračky, které mu pomůžou se rozvíjet. To jsem mu já nemohl nabídnout, on ano, a mnohem víc. Brzy si Janose získal, uplácel ho hloupostmi, vším po čem dítě touží, i když to nepotřebuje. Zajistil mu soukromé učitele. Učil ho jazyky, jediný, který ho ale bavilo se učit, byla angličtina, kterou jsme se učili spolu, vždycky měl pišišvorskou radost, když mu něco šlo lépe než mně a mohl mě opravovat." Trochu trpce se nad tou vzpomínkou usmál.
"Já obstarával jeho výcvik, věděl jsem, že jak bude stárnout a rozvíjet své schopnosti, Shaw v něm uvidí jen další zbraň, kterou může ovládat. Vždycky byl tak naivní, nikdy mu nedošlo, že ho Shaw jen využíval. Jak by taky mohlo, jeho povrchní dary byla jediná přízeň, kterou kdy od lidí poznal. Dokud dělal, co se mu řeklo, bylo vše v pořádku, byl Shawovým mazlíčkem. Ale běda, jak neuposlechl, tresty byly tím krutější, čím starší a nezvladatelnější se Janos stával. V tu dobu ho začala ovládat Ema, nevím, jestli se mu jako mladému muži líbila, nebo na něj používala telepatii, ale udržela ho v Shawově moci.
Když Shaw zemřel, doufal jsem, že začneme znovu s čistým štítem, ale události, které k smrti toho bastarda vedly, nám nedaly moc šancí, žít ve světě, který se o nás teprve dozvěděl a už nás nenáviděl.
Opatrovnictví nad námi převzal Magneto. Moc se toho nezměnilo, z dětí atomu se staly nadlidské dokonalé bytosti předurčené vládnout, jeden nesmysl vystřídal druhý, jen tomuhle věřil o trochu víc. Magneto nás ale neměl moc v lásce, spíš mě než jeho, nedokázal jsem mu vysvětlit, že jako monstrum děsící lidi jsem jeho plánům, mnohem prospěšnější než pohledný plachý chlapec. Naše skupina se začala rozpadat, vlivem různých názorů na to, co by mutanti vůči lidem měli být. Janos tak ztratil pevnou půdu pod nohama. Hellsfire club byl jediné bezpečí, které poznal. Cítil se odstrčený, nechtěný, v tu dobu jsem se mu snažil být co nejvíce oporou, Magneto mě ale svými misemi zaměstnával natolik, že jsme na sebe skoro neměli čas." Přejel si zmučeně rukou po tváři, bylo vidět, že se mu o tom mluví jen velmi těžko.
"Když nás napadlo MRD, chtěl mi pomoct, bojovat po mém boku, jako kdysi. Ale já ho poslal pryč, chtěl jsem ho chránit. Vypadá jako člověk, i když jím není. Měl šanci schovat se v davu, žít jako normální lidi, začít znovu. Myslí si, že jsem ho opustil... hloupý dítě." Vyprskl Azazel znechuceně, jen stěží ale zakrýval, jak moc ho to trápí.
Sir ho chvíli mlčky sledovala, začínala mít pocit, že jeho chycení nebyla jen šťastná chvilka MRD, ale jeho vlastní vůle. Byl zdatný válečník, jak naznačil, bojoval prakticky celý svůj život a jeho tělo poseté jizvami tomu nasvědčovalo. Navíc měl možnost se teleportovat, tak jak je možné, že ho chytili. Mohl si ale vážně myslet, že když zmizí z Janosova života, dá mu šanci začít žít nový život bez boje a strachu? Opravdu si myslel, že chlapec v tom všem setrval jen kvůli němu, protože chtěl být po boku muže, který ho kdysi zachránil a který díky svému vzhledu nemohl žít jinak, než s mutanty v tajných spolcích?
"Říkej si, co chceš, ale Shaw mi přijde jako pěknej bastard a Ema není o moc lepší." Nakonec se rozhodla ponechat si svůj názor pro sebe a pokusit se vyzvědět něco víc, aby si mohla udělat lepší obrázek o muži, do kterého teď vkládala tolik důvěry. Jedno už jí ale bylo jasné, osud si s ním pohrával už hodně dlouho.
Trochu se ušklíbl. "Byl cílevědomý, bezcitný a egoistický, ale žilo se s ním dobře, pokud jsme ho poslouchali, měli jsme veškeré pohodlí. Jediné co od nás vyžadoval i ve volných chvílích, mimo akce, bylo, abychom ho reprezentovali. To byl jeho jediný požadavek, když nás nepotřeboval, byli jsme mu úplně ukradení a o peníze se nestaral."
"A Magneto?" Zeptala se Siria zvědavě, chtěla z něj dostat co nejvíc informací, když se jí takhle konečně otevřel.
"Magneto je cvok s vysoce nadhodnoceným egem, nebo tak alespoň vystupuje. Je to jen ublíženej fracek, snažící se dokázat svou výjimečnost. Mutanti jsou podle něj evolučně vyspělejší rasa předurčená vládnout. Co do prostředků, Shaw byl snob, neubližoval mutantům, ale jen tak někoho si k tělu nepustil. Měl exkluzivní klub schraňující výjimečné mutanty, vkus a styl. Magneto, měl bratrství, partu zaujatých pitomců z ulice, kteří byli rádi za dobré slovo, které na ně někdo promluví. Vzal všechno, co se chytlo na jeho myšlenku, nebo výhledu na střechu nad hlavou.
Janos je hodně hrdý a dost ho uráželo, když nad něho takovýhle póvl povyšoval, cítil se podceněný a frustrovaný."
"Nenaštvi se, ale přijde mi, že je ten kluk trochu namyšlenej."
"Shaw ho vždycky prezentoval jako příklad vládnoucí vrstvy. Po tom, co ho všichni uráželi jako zrůdu, to pro něj bylo něco senzačního. Velmi rychle přijal Shawovy myšlenky, úplně s nimi nesouhlasil, nezamlouvalo se mu, že by se ostatní lidé měli stát mutanty, a my bychom přišli o naší výjimečnost. Ale dokud mu souhlas zajišťoval bezpečí a Shawovu přízeň."
Siria přikývla. "Ten kluk je kam vítr, tam plášť. Dokud z toho má profit, následuje každého, kdo o něj stojí, o to hůř snáší nezájem. Na lepší se snadno zvyká." Nedivila se mu, byl to dobrý způsob, jak přežít ve světě, kde jste lovnou zvěří. Zbavit se vlastních názorů a předsudků. Kdykoliv bez výčitek, změnit stranu.
*****
Nastalé ticho přerušila melodie z telefonu, natáhla se pro přístroj, cítila, jak se Azazel zachvěl, když začala číst.
"Promiň, že jsem se neozvala dřív, ale byl tu blázinec. Mlaďas se očividně zaplet do přestřelky gangů, měla jsem tu několik členů, většinu v horším stavu než on. Kluk je OK, zatím spí. M
"Mara ví, že je to mutant, bude ho držet pod práškama, aby něco neproved."
Siria zdvihla oči od displeje. Azazel přikývl, nebyl tou myšlenkou zrovna nadšený, ale po včerejšku věděl, že nemají jinou možnost.
"Chceš za ním jít?"
"Nemůžeš odejít z práce a mě MRD sleduje, když přijdu do nemocnice sám, odneseme to oba." Ohradil se otráveně.
"Loke tě tam vezme, pak spolu půjdete domů."
Přikývl, mezi ním a Lokem to občas ještě trochu skřípalo, nemohl si zvyknout, že se ho mladík dotýká, aniž by tím myslel cokoliv zlého. Ale bylo vcelku příjemné občas si s ním někam vyrazit. Měl Sírii rád, ale být s někým denně, to vám zprotiví i milého člověka.
Po rychlém telefonátu, se zakrátko ozvalo zaklepání na dveře.
Loke vstoupil do místnosti, pozdravil se se Sir, než se Azazel oblékl, obdržel od své přítelkyně krátké instrukce. Váhavě mu připnul vodítko. Nesnášel, když ho musel tahat s sebou jako nějaké zvíře, bylo to ponižující pro ně pro oba.
*****
Přistoupil k lůžku, Loke ho taktně ponechal s mladým mužem v místnosti samotného. Přesně jak Siria řekla, byl v bezvědomí. Zápěstí připoutaná k lůžku měkkými pouty. Napojený na přístroje neustále monitorující jeho stav, navlečený do volné nemocniční košile, namísto svého skvěle padnoucího obleku. Vypadal uboze vyhublý.
Stále byl pobledlý, vypadal žalostně zanedbaný. Vždycky si potrpěl na svůj vzhled, vidět ho takhle Azazela zabolelo. Hedvábné vlasy už dávno potřebovaly ostříhat, na bledé tváři se rýsovaly dobře patrné kruhy, jako němí svědkové minulých neklidných dní, stejně tak jako několik drobných modřin, které se teprve prodíraly na světlo světa, zřejmě utržených ve včerejší roztržce.
Konečně se odhodlal pohladit rozcuchané kaštanové vlasy. Postrádaly svou původní hebkost, už dávno potřebovaly umýt a pořádně rozčesat.
"Nemusíš se o něj bát, je stabilizovaný. Kulka minula všechny životně důležité orgány a způsobila jen minimální škody."
Otočil se za zvukem známého hlasu. Mara stála mezi dveřmi. Vypadala hodně unaveně, nechtěl vědět, kolik hodin stála na nohou, přesto se pokoušela o úsměv.
"Což se o něm říct nedá." Doplnila, její hlas zhrubl, úsměv opustil tvář. Zavřela dveře, unaveně se o ně opřela, než přešla k lůžku. "Museli jsme ho přestěhovat, ráno se probral, a zdemoloval pokoj. Což je zvláštní, protože byl pod dost silnou dávkou anestetik, měl bejt v limbu a nevědět o světě. Místo toho vyvolal ten svůj vítr a hodil po sestře ocelovej tác, na kterým přinesla léky. Rozsekl jí s ním ruku, naštěstí to nebylo nic vážného, nic co by pár stehů nespravilo." Pohladila mladíka po vlasech, a mírně se usmála. Azazel ji sledoval, dělala tuhle práci tak dlouho, ale nikdy neztratila lidskost, vždycky měla radost, když mohla někomu pomoct. "Proto jsme ho připoutali a zvýšili dávku léků, nemůžu si dovolit, aby zranil někoho dalšího." Zvážněla.
"MRD tu od rána čmuchá, ten kněz, je horší jak loveckej ohař. Vyšetřovali tu šarvátku, jeden z těch idiotů řek, že do toho byl zapletenej i mutant, taky, že ho postřelil. Naštěstí, čekali, že jsme sem kluka přivezli spolu s ostatníma, což nám dalo čas ho uklidit. Od rána prohledávaj pokoje a zjišťujou, kterej z nich to je. Zatím prohledávali jen jedno oddělení, je ale jen otázka času, kdy začnou hledat dál. A já jim v tom nezabráním.
Azazel se zvedl od Riptidova lůžka. "Síria to ví?"
Mara přikývla. "Psala jsem jí, ale není toho moc, co by pro něj mohla udělat. Už jen to, že se o tebe stará, je pro ni finančně dost náročný. Nevím, jestli by dokázala utáhnout i jeho, navíc nemá jistý, jestli jí v práci prodlouží smlouvu. Večer se za mnou zastaví, abychom probraly naše možnosti. Budeme ho odsud muset někam převést, obvolá pár přátel, jestli si ho k sobě zatím někdo nevezme."
Jemně ho poplácala po zádech. "Něco vymyslíme, neboj se o něj."
Přikývl, pokusil se o úsměv, moc mu to ale nešlo. "Pokud už nebude pozdě." Věnoval chlapci poslední pohled, než vyšel ven. Loke seděl na chodbě, upíjel kávu, věnoval Azazelovi starostlivý pohled. Zlehka mu přikývl.

Sešla po schodech do temné chladné místnosti, Ciara a Myst už tam čekaly, zaujatě diskutovaly nad papíry rozloženými na ocelovém stole. Černovláska v bílém hávu a Seič dokončovaly nějaký rozbor.
"Už jste někoho vybrali?" Zeptala se Siria unaveně, získajíc si tak pozornost dívek v místnosti.
"Máme pár návrhů, Mara dodělává nějaké testy, za chvíli přijde, mělo by nám to pomoct se rozhodnout." Ciara se na chvíli odmlčela. "Je mezi nimi, dala jsem ho tam." Dodala tišeji.
Síria si rukou pročísla vlasy a přikývla. "Fajn, díky."
"Jak to zvládá?" Zeptala se černovláska.
"Já, mu to neřekla, Krevos, nemohla jsem." Odpověděla černovlásce Síria unaveně.
Na železných schodech zazněly tlumené kroky a cinkot klíčů. "Tak vážení, mám výsledky, přišli jsme o několik adeptů." Mara se kývnutím hlavy pozdravila s dívkami, než na stůl rozložila papíry.
Položila Sírii ruku na rameno. Než pokračovala. "Z údajů, které zatím máme, nám vychází tři možní adepti. Z toho jeden je už dost starý, osobně bych volila mladšího silnějšího člověka."
Rozhlédla se po naslouchajících dívkách, její pohled padl na Siriu. "Naneštěstí sou oba naši adepti muži, což nám nedává výhodu snadnější a jednoznačnější volby podle pohlaví." Pokračovala lékařka tlumeně.
"Kdo má větší šanci, hledáme vhodnější subjekt výzkumu, ne?" Zeptala se Myst trochu roztřeseně.
"Oba."
"To nám s volbou moc nepomůže. Za chvíli skončíme s volbou na en ten týky." Povzdychla si Krevos, zatímco Seič prohlížela posudky obou mužů.
"Myslím, že se rozhodneme vcelku snadno, podle psychologických posudků. Jeden je velkou neznámou a druhý, až příliš známý, měl sklony k agresi, je tu náznak schizofrenního chování ještě než u něj došlo k mutaci, byl několikrát trestán za násilné napadení, dokonce seděl za vážné ublížení na zdraví."
"Takže se všichni shodneme na velké neznámé?" Zanotoval Avara zvesela. "Vždycky mě bavilo riskovat."
"Přijde vám to rozumný? Myslím, že neuvažujete racionálně…" Ohradila se Sir proti výběru.
"Ba naopak, jediný iracionálně smýšlející, emocionálně zainteresovaný člověk tady si teď ty Sir." Usmála se Mara mile. "Většina odhlasovala shodně, máme vítěze vážení." Mara od Seič převzala posudky. "Všichni vědí, co mají dělat?" Dívky svorně přikývly. Podle posudků ve své ruce vytáhla z hromady na stole jeden papír, aby všem ukázala jejich příští subjekt.
Nebyla to nejlepší fotka, pohledný mladík obklopený poletujícími troskami, pod obrázkem se skvělo

Jméno: Janos Quested
Alias: Riptide
Datum popravy: 16. Února 2013
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.