Neplač, když se ti sny rozpadnou na střípky, neboť střípky znamenají štěstí.

Fanfiction, x-men, Azazel 8

3. února 2013 v 21:46 | Kerysha |  příběhy

Kap 8
Mikulášská nadílka
Od té doby, co se Myst prohrabala v systémech jeho obojku, měl mnohem větší klid a pohodlí. Na veřejnosti sice musel chodit na vodítku, ale Siria si na opasek přidělala malý navíjecí systém, takže ji nemusel sledovat jako stín. Na cestě do práce, nebo při procházkách se mohl zastavovat, nebo vzdálit až na sedm metrů. Přičemž musel ale dávat pozor na procházející lidi, aby o volné vodítko nezakopli.
Tentokrát to ale byla Siria, kdo se zastavil a donutil ho, se vrátit. Na nástěnce před trafikou pročítala plakáty. Když k ní došel, zapíchla prst do barevného plakátu uprostřed. Přečetl si titulek, šlo o mikulášskou akci na náměstí. Ohrnul horní ret, nesnášel tyhle akce, jen spousta předražených zbytečností a hlavně lidí, kteří na něj tupě zírali a ukazovali si na něj prstem.
"Půjdeme?" zeptala se nadšeně jako malé dítě, před vánočním stromečkem.
Rezignovaně pokrčil rameny.
"Ale no ták, bude sranda, holky budou mít vystoupení a bude ohňostroj." Jeho výraz ale mluvil za vše.
"Koupim ti svařák." Zanotovala miloučce s andělským úsměvem.
Povzdechl si, nechtělo se mu nikam chodit, ale ona se očividně ohromně těšila. Nechtěl jí to kazit, kvůli němu musela přetrpět mnohem horší věci, nemůže mu ublížit, když se kvůli ní trochu přemůže. "Půjdeme." Odpověděl na oko nadšeně.
Její úsměv se prohloubil. "Děkuju."
*****
Večer se vyvíjel přesně, jak očekával. Náměstí přecpané lidmi k prasknutí a mezi nimi stánky nacpané nehorázně předraženými zbytečnostmi a do nebe volajícími kýči. Měl nepříjemný pocit, že největší atrakcí dnešního večera je beztak on, stáhl si čapku víc do čela, aby mu nebylo vidět do tváře, snažil se pohledy zvědavců ignorovat. Pódium, na kterém se odehrával večerní program, bylo nízko, takže přes dav lidí na něj nebylo vidět. Uječená pohádky pro děti mu ale i tak dokázala neuvěřitelně rozbrnkat nervy. Nemohl se dočkat, až odsud zmizí. Konečně přijel povoz s Mikulášem a čerty, kteří se ihned pustili do děšení dětí. Jeden z nich nutil Sírii, aby mu řekla básničku. Poslala ho nevybíravě do zadních částí lidského těla s tím, že už jí dobrých pár let není náct, tak ať si to ušetří pro děti. Nechápavě zdvihl hlavu k Azazelovi, zřejmě v domnění, že je to je jí otec. Z jeho podřepu mu na rozdíl od okolo stojících viděl přes naraženou maršálku do tváře. Vyjekl a odskočil do zadu, čímž splašil koně. Polekané zvíře hodilo hlavou na stranu a poslalo vedle stojícího anděla do davu se sprškou bonbónů, které se z košíku rozlétly mezi lidi.
Siria škodolibě vyprskla smíchy, v nastalém zmatku přitáhla Azazelovo vodítko, aby se k ní sehnul. "Vidíš, říkala jsem, že to bude sranda."
Posadili se na zídku morového sloupu, aby počkali na rozsvícení vánočního stromečku, když se první pokus, jak se později dozvěděl, již tradičně nepodařil, zmizela Síria jako pára nad hrncem. Azazela z nějakého důvodu napadlo, že jde zapojit šňůru do proudu. Další odpočet a…z hlavy mu někdo strhl čepici a vzápětí ji nahradil čelenkou. Chlapeček, který znuděně sledoval nepovedené rozsvícení stromku, se otočil, zbledl ve tváři a ignorujíc fakt že stromeček před ním již hraje všemi barvami, začal maminku zběsile tahat pryč.
Přejel si rukou po hlavě, Siria se zatím s nově nalezenou Ciarou usadila na zídku vedle něj, přesně jak čekal, na čelence seděly čertovské rohy. Znechuceně si odfrkl, čelenku ale nesundal, dopřála mu možnost splynout se spoustou masek pobíhajících po okolí.
"Teď je dokonalej." Rozesmála se Ciara. Podle toho, jak kolem nich prořídl dav dětí, hádal, že měla pravdu. Ciara zalovila v sáčku, nahnula se přes něj a připlácla Sirii na hlavu čelenku se sobími rohy, blikajícími po obvodu. "Teď se k sobě hodíte."
"Proč jsem já paroháč?" Zakníkla Siria na oko ublíženě, to už ale na oblohu začal létat ohňostroj, za doprovodu ohnivé taneční skupiny.
Sledoval ohnivou show, horký svařák ho příjemně zahřál a pohled na Sírii, která zaklonila hlavu, tak, že jí z ní sklouzly rohy a při snaze o jejich záchranu přepadla z omítky do haldy měkkého sněhu, ho donutil k úsměvu. Siria teď z polohy ležmo sledovala ohňostroj. Nakonec to přeci jen nebyl tak špatný večer. Začínal si na život s tímhle bláznem zvykat. Po ohňostroji se přihnala taneční skupina a strhla se živá diskuze na technickou nevyspělost letošní akce.
Sledoval, jak davy lidí opouští náměstí, až se úplně vylidnilo. Dolehla na něj podivná tíseň. Chladný noční vzduch si pohrával se sněhovým popraškem a v elegantních prstencích ho vířil a proháněl po náměstí. Nejspíš to bylo předvánočním časem, ale znovu se uchýlil do svých vzpomínek.
Vzpomínal, jak Riptide nesnášel zimu, vyrůstal v teplých oblastech, zimy zažil jako malé dítě, nebyly tak kruté, tu nejhorší přetrpěl, než ho Azazel našel a schoval u sebe v teple.
Vánoce ale miloval, měl rád tu atmosféru, shon a barvy. Vždycky zdobil stromeček, i když to byla jen větev v jeho pokoji. Usmál se při vzpomínce na jejich poslední společné Vánoce, jak těžce snášel vtípky na jeho "vánoční stromek" na který věšel koule ze staniolu a proužky barevného papíru z krabic od jídla.
Každoročně mu k vánocům kupoval lahev kvalitní vodky, kterou pak u partičky karet vypili spolu. Byly to jedny z mála chvil, které mohly trávit společně, beze strachu z výsledku bitvy.
Shaw měl o vánoční pohodě své představy zahrnující Emu. A Magneto je považoval za zbytečnost. Azazel by s ním rád souhlasil, ale nechtělo se mu nechávat Janose samotného a tak s ním alespoň hrál karty. Malá partie pokru se brzy stala vánoční tradicí, na níž se oba v koutku duše těšili. Ze vzpomínek ho vytrhlo jemné pohlazení po vlasech, trochu sebou škubl, cítil se provinile, jakoby ho nachytali při něčem nekalém.
"No to víš, dneska to není jeho první." Ušklíbla se Sir spiklenecky ukazujíc na kalíšek v jeho rukách.
"Myslela jsem, že rusáci maj větší výdrž." Popíchla ho Ciara.
"No to nevim, to jsem ještě netestovala."
"To je ale velká chyba, to se musí napravit." Zvolaly dívky jednohlasně.
"Jo ale až jindy." Podala mu ruku, aby mohli vyrazit ven.
Podivná chmurná nálada se ho držela i po několik následujících dní. Snažil se to přílišně nedávat najevo. Ale zřejmě se mu to moc nedařilo, jelikož se ho Siria neustále vyptávala, jestli je v pořádku. Svedl to na mikulášskou a prochladnutí. Nezdálo se ale, že by ji jeho vysvětlení nějak uklidnilo a jeho vlastně taky ne.
Konečně vyšli z kanceláří. Siria zvesela kráčela před ním. Konečně měla po starostech a mohla se začít věnovat svým koníčkům.
"Nechtěla po tobě babička něco?" Trochu škodolibě jí zkazil radost, ve snaze, vybavit si ranní rozhovor.
Otočila se na něj, zhoupla na špičkách a chvíli uvažovala. Muž za nimi se zastavil a sledoval podivnou dvojici. Azazel mu nevěnoval valnou pozornost, naučil se tyhle čumily ignorovat.
"Jo, vlastně chtěla lojový kuličky pro ptáky, ale ty vezmu zejtra, dneska už bude beztak zavřeno."
"Ty se zítřka nedožiješ."
Azazelovi přeběhl mráz po zádech, už věděl, co ho prve na muži zaujalo, rychle chytil vodítko a strhl Sirii k sobě, aby jí zakryl vlastním tělem.
Do tváře ho udeřil závan ledového větru, než na jeho tělo mohl narazit v plné síle, rozplynul se, sníh, který sebou bral, je oba zasypal.
Riptide nechápavě stál s roztaženýma rukama, nevěřícně zíral na Azazela chránícího dívku. "Co to děláš? Zbláznil ses, chráníš tu, co tě zotročila?" Vyhrkl šokovaně.
Azazel cítil, jak mu Siria opatrně odepnula vodítko, pustil jí z náručí a schoval za sebou. "Ona mě nezotročila, zachránila mi život…" Mladý muž mu ale skočil do řeči. "tím, že ti připla obojek, ta zatracená věc tě zabije, když se vzdálíš nebo pokusíš ji sundat."
"Dobrý důvod, proč to nedělat." Odsekl Azazel.
"Donutím ji sundat ti ho, než sem přijdou, budeme už dávno pryč."
"Ty idiote, myslíš si, že bych to už dávno neudělal, kdyby to bylo tak snadné." Rozkřikl se na mladšího muže, ten vyplašeně ucouvl. "Ale kam bych šel? Znovu se stal lovnou zvěří? Jen loveckou trofejí na mušce MRD. Ten obojek mi nenasadila, aby nade mnou měla nadvládu, ten obojek mě chrání, aby ji už nikdo neměl." Nevšiml si, kdy přesně se vytratila, neb, jak došla na své místo. Janos ale zareagoval okamžitě, ve vteřině se otočil, připraven proti ní vyslat svá tornáda. Ona ale s lehkostí odrazila jeho ruku stranou, rozčarovaně ustoupil. Nechápal, jak se tak najednou mohla změnit, malá dívenka krčící se v náručí jeho přítele, zmizela a proti němu stála mladá sebejistá žena se žhnoucím pohledem.
"Ty pitomče, to snad nemyslíš vážně, takhle to celý podělat. Vypadáš úplně normálně, nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsi mutant, a ty se takhle blbě prozradíš a ještě ke všemu na parkovišti před obchoďákem. Ty snad nemáš kouska rozumu." Poslední slova doslova křičela. Ustoupil šokovaně dozadu, tvrdě došlápl na hranu výmolu, zasykl bolestí.
Zpozorněla, rázem zkrotla, beze slova odtáhla ruku, kterou si držel břicho, odhrnula kabát, kde se rýsovala krvavá skvrna. Vyškubl se jí. Zády narazil do Azazela. Starší muž ho jemně vzal za ramena. "Janosi, poslouchej." Zkusil klidně.
"Ne, nech mě být, nechci nic slyšet. Opustil si nás…" Hoch se mu z nenadání zhroutil do náručí. Zmateně vzhlédl k Sirii, která v napřažených rukách držela svou tašku s notebookem, kterou právě chlapce praštila.
"Sorry, nerada rušim jeho hysterák, ale má díru v břiše, podle toho, jak krvácí dost čerstvou a já tu nehodlám čekat na pronásledující střelce. Kom toho je za chvíli nebude ani za potřebí, měla jsem za to, že bys ho měl radši živýho."
Trochu omámeně přikývl, opatrně si chlapce vyzdvihl do náručí, byl tak lehký, pod prsty ucítil žebra. Když světlo lamp dopadlo na jeho tvář, uvědomil si, jak hrozně bledý je. V obnošených šatech a s dlouhými vlasy by ho stěží poznal, po elegánovi jakým býval za Shawových dob, nebylo ani stopy.
"Pojď!" Zavelela Siria, přebíhající přes parkoviště k silnici vstoupila do ní bez jediného zaváhání. Muž v červené oktávii prudce dupl na brzdu. Okamžitě spustil proud nadávek. Okázale ho ignorovala, přešla k autu a otevřela dveře. "Potřebujeme do nemocnice." Štěkla dovnitř.
"To rozhodně, ty magore, ustup od toho auta, mám schůzku a…"
"Hele, buť nás tam odvezeš, nebo mu řeknu aby tě vyhodil a odřídim to sama." Ukázala na Azazela za ní.
Řidič, ze sebe dokázal vydat jen vyděšené proboha. To už se ale dveře vozu zabouchly a on byl nucen vyjet.
Azazel svíral chlapce pevně v náručí, v teple vozu bylo cítit, jak je ledový. Tohle nemohla být pravda, nemohl ho ztratit, ne teď, když ho konečně znovu našel.
"Ne, že mě v tom necháš, comrade." Zašeptal mu jemně hladíc rozcuchané vlasy. Siria poslala SMS do nemocnice Maře, obratem ruky obdržela odpověď.
"Na příjmu nás čekaj. Mara měla dneska ranní, ale za chvíli přijede, aby se na něj podívala." Smutně se usmála na třesoucího se muže. "Neboj, bude dobrej. Vypadá to na čistej průstřel. Krve je dost, ale nevypadá to na vážné vnitřní zranění. Myslím, že měl docela štěstí."
Přikývl, kdyby byly zasaženy vnitřní orgány, byl by už dávno mrtvý, neměl by na to jim vzdorovat, jak to před chvílí předvedl.
"Tady doprava, přijedeme k vjezdu pro sanitky." Zavelela Siria a stáhla okénko. Hoch na rampě rozhodil rukama, když vykoukla ven rezignovaně ruce svěsil. "Nevíš, že je to tu jenom pro sanitky?"
"Vezeme zraněnýho kluka, máš tu nosítka?"
"Jsme snad v nemocnici, ale dělejte, přivezou mi nějakýho magora s průstřelem nohy a pár zlomenin, nějaká šarvátka nebo co." S tím mladík zmizel v útrobách haly, aby se vzápětí objevil s nosítky.
"Kompanie." Ušklíbla se Sir na Azazela. Vylezla z auta a pomohla chlapci naložit Riptida na nosítka. Jejich šofér nezaváhal ani vteřinu. Jen co se zbavil svého nákladu, šlápl na plyn.
"Ten tu nebyl dobrovolně co?" Okomentoval jeho počínání mladý saniťák.
"Účel světí prostředky." Pokrčila Siria a nevinně rameny, když projížděli potemnělou halou.
"Proto mi tu z toho děláš holubník?" Ozvalo se z vedlejších dveří. Mara si urovnala plášť, vyšla za skupinkou. Opatrně odhrnula Riptidovo tričko, aby zběžně obhlédla zranění. "To bude dobrý, vypadá to čistě, nic co by nasvědčovalo nějakým katastrofickým zraněním, ale ztratil dost krve, ví někdo jakou má skupinu?"
"0." Oznámil Azazel, Seič, která se mihla kolem, okamžitě zmizela ve vedlejší místnosti.
"Skvěle, tak odtud to převezmeme, až budeme mít hotovo, zavolám ti jo." To už je pohltily dveře sálu.

Siria ho jemně pohladila po ruce. "Chci tu zůstat." Podíval se na ní. Zavrtěla hlavou.
"Já vím zlato, ale to nejde, nemůžeme tu sedět do noci. Ničemu to nepomůže, stejnak tě k němu po operaci nepustí." Jemně mu připnula vodítko, sklonil hlavu, věděl, že má pravdu, ráno vstávala, nemohla tu s ním sedět a nemohla ho tu nechat samotného. V duchu zaklel, nahlas však neřekl jediné slovo, nemohla za zákony MRD ať byly sebehloupější. Neochotně ji následoval. Chtěl by být s ním, až se probere.

Domů se dostali až pozdě večer, neustále kontroloval telefon, nic, žádné zprávy. Unaveně si lehl, Siria nařídila budík. Sledovala, jak zrzavý psík zmizel pod jeho dekou, neřekla však jediné slovo. Když se vedle něj zvířátko stulilo, a on hladil drobné tělíčko, konečně se trochu uklidnil. Byl rád, že vedle sebe má někoho, kdo mu nabídne alespoň minimální útěchu. Podíval se na Sirii dřímající v Lokeho náručí. Usmál se, konečně začínal věřit, že všechno dobře dopadne. Zachumlal se do deky a po krátké době se mu podařilo usnout.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 myfantasia myfantasia | 3. února 2013 v 22:56 | Reagovat

Obracím se na své minimální množství čtenářů s prosíkem. A neb asi jste si všimli, že se snažím své příběhy ilustrovat. Bohužel kvalitních obrázků s gazelem je jen velmi pomálu a o Riptidovi ani nemluvě. Tady přichází má prosba, pokud by jste našli nějaký pěkný obrázek, podle kterého se dá kreslit, budu hrozně ráda pokud mi jej pošlete, popřípadě mi na něj pošlete odkaz na adresu Kerysha@seznam.cz
Budu Vám velmi vděčná.
Předem děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.