Neplač, když se ti sny rozpadnou na střípky, neboť střípky znamenají štěstí.

Fanfiction, x-men, Azazel 7

29. ledna 2013 v 21:09 | Kerysha |  příběhy
Kap 7.
Myst


Tak trochu opožděně ale přeci. Omlouvám se za zpoždění, měla sem na práci deadline k obrázku.
Nicméně něco k dnešnímu příběhu, obrázek nám nakreslila sama představitelka Myst, k jejím obrázkům patří i obrázky v galerii ve složce myst.
Než to zmíníte a já vím, že to příjde, ano vím že Mist jako mlha je s měkkým I. Nicméně je to přezdívka a jelikož po internetu takových mlh běhá, vyčlenila se naše hrdinka tvrdým Y.
Snad se vám bude příběh líbit, slibuji, že příští díly budou snad už trochu akčnější.





Síriina ruka se brzy zahojila, jenže s její povahou si brzy udělala něco nového. Milovala zvířata a jako členka výjezdové skupiny organizace na ochranu zvířat SOS živočich, byla neustále v pohybu. Její malé rozměry a váha jí doslova předurčovaly, vlézt do každé díry a na každou větev. Což sebou při její šikovnosti neslo množství škrábanců, modřin a pohmožděnin.
Svátky se začaly kvapem blížit, a on neměl chvíli klidu. Velmi brzy přišel na to, že je tenkým řetízkem připoután k neustále se pohybující molekule. Naštěstí si většinu jejích aktivit bez větších problémů snadno oblíbil. Ať už šlo o práci v SOS-ce, nebo výpomoci všeho druhu.
Sobotní ráno nebylo výjimkou. Už brzo vstávali na autobus, aby mohli dovést postarší paní jejího vysněného psíka.
Ještě v autobuse Síria pokračovala v třídenní hádce s MRD o povolení změny areálu. "Fajn, jsme v autobuse plným lidí, jestli ten areál nerozšíříte, mám tu dvacet svědků, který dosvědčí, že jsem o změnu žádala, jsem zvědavá, jak se vám bude chtít vyplácet jim prachy za způsobený trauma, protože jste neochotnej idiot. Šéf vás určitě pochválí. Vztekle zavěsila telefon. Azazelův obojek začal varovně svítit. Blížila se hranice jeho areálu. Signál se zintenzivnil. Zavřel oči.
Siria mu stiskla ruku. "Neboj, tohle si nelajznou, nejsi uprchlík ani žádnej vraždící magor. Oni si neudělaj špatnou pověst zabitím bezproblémovýho mutanta."
Přikývl, stejně mu ale bylo dost nevolno, jí se to snadno říkalo, její hlava to nebyla.
Obojek zhasl. Cinknutí telefonu ho donutilo nadskočit. Siria se ušklíbla "Kabůůům" Rozhodila zvesela rukama, přečetla zběžně zprávu. "No to by bylo."
Po zbytek cesty z Azazela opadával stres a strach.
Návštěva drobné stařenky v malém domku na samotě jim ale oběma zvedla náladu. Stará paní je uvítala s otevřenou náručí. Pochvalovala si, jakou má pěknou návštěvu. Takové hezké a upravené mladé lidi, jakoby si ani nevšimla, že je mutant. Její vnoučata si oproti tomu udržovala bezpečnou vzdálenost. Bariéru mezi nimi a mužem s červenou kůží, zbořil drobný voříšek, který se na předzahrádce okamžitě zabydlel, a když se přeci jen cítil trochu nesvůj, zašel si pro podrbání k Azazelovi. Stařenka při pohledu na dovádějící děti a rozjařené zvířátko doslova zářila blahem. Při malém pohoštění jim v zimní zahradě vyprávěla, jak po smrti jejího manžela hledala ideálního společníka. Její syn jí ukázal stránky SOS-ky, tam ji chytil za srdce příběh malého voříška. Vyprávěla o svém životě, a jak je teď všechno jiné, tak uspěchané.
Domů se vraceli poledním vlakem. Chlapec v kupé značně pobledl, když Azazel vstoupil dovnitř, aby se zeptal, zda si můžou přisednout.
Po několikátém ujištění, že to není čert, informaci nedůvěřivě přijal, i tak ale Azazela nespouštěl z očí, jen tak pro jistotu.
Po deseti minutách ale už nadšeně stál u okna a naslouchal Siriinu vyprávění o zimní přírodě, prokládanému mnohými ukázkami zvířat, která vlak potkával. Když Azazel začal vyprávět o svém mládí v Rusku, o tuhých zimách a medvědech, které čas od času potkával, visel chlapec na každém jeho slovu. Ztratil dokonce i svou přirozenou ostražitost a přisedl si k němu. Brzy se osmělil i na otázku ohledně jeho kůže a ocasu. Když mu co nejjednodušeji vysvětloval, kdo vlastně je a co mutant znamená, bedlivě naslouchali i chlapcovi rodiče.
Konečně byli doma. Podal Sírii ruku, aby jí pomohl z namrzlých schůdků. Zbytečně, seskočila dolů, na namrzlé peróně jí to uklouzlo a málem si sedla na zadek. Rozesmála se. "Hah to nic není oproti cestě z nádraží, ta vždycky byla jak zrcadlo. Jeden celistvej kus naleštěnýho ledu. Když ses rozeběhl a nahodil správnou pózu, dojel jsi až na busák." Rozesmála se rozverně tušíc, co přijde.
"Nic se nezměnilo." Dodala po chvíli při pohledu na ledovou plochu.
"Nasadíš správnou pózu.." Rozběhla se, skočila na led. "A dojedeš až na busák." Pokud nezapomeneš na vodítko. Napadlo Azazela hlesajícího bezpečnější alternativu trpce, když ho prudké škubnutí strhlo do kluziště. Zatímco si Siria i se svou bezchybnou pózou sedla na zadek. Zastavili se až o sebe, příliš daleko od neklouzajících krajů.
Siria se pokusila vstát, jediný výsledek, ale byl, že jí podjely nohy a upadla na Azazela. "Sorry, tak tohle se moc nepovedlo, nějaký nápady?"
Cítil, jak mu navzdory chladu vře krev. Tlumil svou chuť uškrtit ji vodítkem, místo toho ji otočil a tak lehce, jak dokázal, což v jeho rozpoložení nebylo zrovna jemně, ji nakopl, aby po zadku dojela na trávník.
Jeho vynalézavý tah očividně nečekala. Když dojela na okraj, sníh ji prudce zabrzdil a ona do něj zabořila tvář. Vskočila, oklepala se a nechápavě na svého poněkud neortodoxního zachránce hleděla.
Teprve teď si uvědomil, co udělal, vztek opadl, vystřídala ho hrůza. Musela být vzteky bez sebe. Byl její mazlíček, domácí zvířátko, ať už se k němu chovala jakkoliv, tohle si k ní nesměl dovolit. Musel jí prokazovat úctu a vděčnost. Shaw by ho za něco takového zbil do bezvědomí. Vzala do ruky vodítko, omotal si svůj konec, kolem ruky, aby ho mohla vytáhnout do bezpečí. Roztřeseně se zastavil. "Promiň já…myslel jsem…nechtěl jsem." Skočila mu s úsměvem do řeči. "Měls mi to říct, lidi sem choděj venčit psy. Nerada bych měla hubu ve žlutým sněhu. Hele a to vodítko mi musíš připomínat, musíš na to myslet, sem schopná srazit ti vaz. Je to pro mě trochu novinka, ještě sem si chlapa na vodítku nevodila."
Usmívala se, byl rád, že se nezlobí. "Pro mě taky, jsem zvyklý poslouchat příkazy, ale vodítko po mě ještě nikdo nevyžadoval." Přitáhla mu šálu blíž k hrdlu, aby zakryla obojek proti chladnému větru. "Škoda sluší ti."
"Sluší mi vypadat jako pes?" Nechápavě pozvedl obočí, byl to snad trest za jeho předchozí hrubost?
"Ne, sluší ti mít něco na krku, osobně bych preferovala černou kůži, víc by ti to sedlo, hodila by se k tobě a k tvému stylu…ale."
"Kůže by mi nemohla utrhnout hlavu, když se ti znelíbím." Doplnil hořce.
"Vodítko je v mých rukách, to je smrtelná kombinace sama o sobě, bez bomby." Zazubila se Siria, tak že mu po zádech přeběhl mráz.
"Což nás dostává k druhému bodu dnešního programu."
"Škrcení na vodítku?"
"Ne, to mám až v zítřejším programu, dnes nás čeká setkání s magorem." S nadšením se otočila a vyrazila vpřed, přičemž zlehka cukla vodítkem. Spiklenecky mrkla přes rameno. "Ale musím uznat, že je to docela zábava."
*****
Stáli před panelákovým vchodem, rozpačitě přešlápl a sledoval okna, měl pocit, že co chvíli z některého vyletí květináč, aby se o škodnou u zvonků postaral.
Siria zběsile mačkala zvonek, a on zadoufal, že nefunguje. Bzučák je pustil dál.
Siria se přikradla k jedněm dveřím, gestem mu naznačila, aby šel ke stěně a byl potichu, než začala bušit pěstí do dveří.
"Myst, tady je policie, máte dvacet vteřin na zničení všech svých nelegálních kopií, než vyrazíme dveře."
Nechápavě si ji přeměřil, v tu chvíli se ale dveře rozletěly dokořán a oba byli vtaženi dovnitř. Než se stihl rozhlédnout, vybuchla roztrpčená obyvatelka bytu v přívalu nadávek.
"Boha, ty si taká blbá. Řve tu moju přezdívku, veď prečo nie ať všeci vědí, že som hecker.
Boha, malem som vyhodila matičnů dosku z okna jak som sa zlakla. A dokelu neřikej, že tu mám ilegálné kopie."
"Ale vždyť máš." Bránila se Sir se smíchem, vždycky měla legraci z toho, jak Myst ve stresu prokládala češtinu svou mateřskou slovenštinou.
"Však hej že mám, ale nikdy bych nebola schopná ich zničit v patnácti sekundách."
"Dvaceti." Opravila Siria.
"Nezvládla bych to ani za dvadsať hodin."
Azazel se konečně rozhlédl po okolí, byl to obyčejný maličký panelákový byteček. Tedy to si alespoň myslel do chvíle, než vstoupil do dívčina pokoje. Kromě postele, dvou skříní, poličky s plyšáky a počítačového stolu s laptopem, tu nebylo nic jiného, než části počítačů, hromady CD a několik plakátů s Matrixem. Nechápal, co tu vlastně dělají, ať už Sirie od, takzvané mlhy, chtěla cokoliv, nebyla šance, že by to v tomhle chaosu našla.
"Zvládneš to teda?" Zeptala se Sir a vytrhla ho z myšlenek.
"Jo, jen si vemu nářadí." Udivilo ho, jak najisto šla, otevřela šuplík, odhrábla několik součástek a vytáhla pouzdro na nářadí, zatímco ze stolu sebrala něco, co vypadalo jako vylepšená verze dekodéru.
"Tak ukaž." Zatlačila ho na postel, vytáhla jeden šroubovák a s absolutní jistotou odšroubovala, rozbušku, odstřihla jí a hodila mezi věci na hromadu.
"Pro jistotu začnem timhle, kdybych přeci jen něco podělala." Odšroubovala kryt hlavního počítače, propojila ho s dekóderem, do kterého chvilku něco ťukala.
" Hekla jsem se do systému, pak ti ukážu, jak si potvrdíš rozšíření areálu. Vždycky si to náhodně vygeneruje jméno někoho z MRD, kdo ti to v uvozovkách potvrdí. Takže ani při kontrole systému by neměli přijít na problém. Bude to fungovat jednoduše, když překročíš hranici areálu, místo signálu k odpálení rozbušky prográmek vyšle signál do hlavního počítače MRD, zjistí si kdo je v práci a maká na potvrzování. Někoho si vybere a automaticky ti jeho jménem areál rozšíří."
"Skvěle, to mi ušetří hodně nervů." Ušklíbla se Sir.
"Změním u něj pár údajů, abych ho mohla aktualizovat pro další osoby. Tvůj hošan je totiž řazenej jako velmi až extrémně nebezpečný. Proto ho nesmíš nikomu půjčit na hlídání. Snížíme ti level, trochu ti to zhorší tvojí reputaci gangstera, to holt budeš muset předejchat. Loke tě bude moc vzít někam na pivko. Aspoň nebudete mít ponorku."
Zaraženě seděl a sledoval Siriu, jak se usmívá, nechápal, co tohle mělo znamenat.
"Jo a bloknu jim signál, takže budeš moc běhat po venku, ale jim to bude na počítači ukazovat, že sedíš furt doma, s tim ale budeš muset dávat bacha na kontroly."
"Tak to je jasný." Podotkla Sir. Prohlížejíc štos papírů na stole. "Tohle je to, co sem chtěla?"
Myst se ohlédla. "Jo to je celý tvoje, jen pod tim je pár mejch papírů, tak bacha, ať mi je nestopíš." Siria přikývla a schovala papíry do tašky. Jeden z nákresků sklouzl ze stolu. Azazel ho zvedl, byl to náčrtek obojku, příkře si Sir přeměřil pohledem.
"Tohle je původní návrh, tenhle obojek měl bejt bezpečnostní opatření." Vysvětlila Siria.
"Obranný, jako, že když tě někdo napadne, utrhne ti obojek hlavu, jako bezpečnostní opatření, abys moc netrpěl." Nechápavě zavrtěl hlavou.
"Ne bylo to opatření pro zvířata, proti pytlákům. Obojek byl široký, ale ne těžký, když zvíře usmrtili, obojek monitoroval životní funkce, okamžitě vyslal polohu GPS strážcům. Jeho šířka ztěžovala stažení kůže, když se ho snažili odstranit, explodovala lahvička s barvou a kožešinu znehodnotila. Pytláci si museli dát na čas a ten nemaj, strážci tak měli šanci je chytit. Barva se dala odpálit i na dálku, pokud bylo podezření, že je zvíře cílem pytláků, byla netoxická. Tak jsme to aspoň původně zamýšlely." Povzdechla si Sirie.
"Jste to zamýšlely?" Nechápavě klouzal pohledem mezi Myst a Sir.
"Můj nápad, její realizace." Pokývla hlavou k Myst. "Ale armáda to využila úplně jinak."
"Mnohem hůř." Podotkla Myst zapínajíc svůj stolní počítač.
"Dej člověku do ruky kámen, aby si postavil dům, a on ti s ním rozbije hlavu."
"Negativisto." Neodpustila si Myst.
"Ty udržuj při životě svůj muzejní exponát, chci ty data."
"Nech mýho staříčka." Poplácala starou bednu stolního počítače, ve které něco podivně zarachtalo, počítač spadl a začal znovu nabíhat.
"Proboha vyhoď to."
"Ne je můj, byl tu první, starám se o něj, není nejrychlejší ani nejchytřejší ale máme se rádi."
"Dám ti přátelskou radu, holka, vyměň ten křáp za kalkulačku a najdi si chlapa, křeček očividně nestačí…a vůbec, kde je?"
"Kdo? Já chlapa nemám."
"Myslím křečka." Štěkla Sir provokatérsky.
"V terárku." Zavládlo rozpačité ticho. "Sherlii." Myst vyběhla z pokoje, aby se ujistila, že je milované zvířátko na svém místě.
Siria si přisedla k Azazelovi na postel, jemně ho vzala za ruku, neucukl, snad poprvé. "Podělala jsem to s obojíma, snad ti to vynahradim alespoň trochu s pomocí těhlech cvoků."
"Nemohla jsi za to, nevěděla jsi, jak to využijí."
Přikývla a vyšla za Myst do kuchyně. Chvíli seděl na posteli, než se zvedl a vyšel ven. Mezi dveřmi se zarazil.
"Takže jsme připraveny, to udělat?"
"Jo všechno je připravený, neměl by bejt problém to realizovat."
"Dobře, projdu papíry a zúžím okruh na ty, který maj největší šanci, pak se sejdeme a vybereme z nich někoho."
"Fajn, obvolám ostatní." Mystin hlas ukončil šeptaný rozhovor. Azazel rychle zacouval zpět a posadil se na postel.
"Už je dost hodin, tak pudem domů dáme si oběd." Siria vešla do pokoje. Přikývl.
Po krátkém loučení vyšli ven, nezeptal se, o čem se bavili, i když na to celou cestu musel myslet. Co měly ty dvě za lubem a proč nechtěly, aby je slyšel?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.