Neplač, když se ti sny rozpadnou na střípky, neboť střípky znamenají štěstí.

Fanfiction, x-men, Azazel 6

20. ledna 2013 v 21:06 | Kerysha |  příběhy


Kap 6.
Staré rány

Bylo to ponižující, klečet před ní na všech čtyřech, jen ve spodním prádle. Odvrátil oči, nechtěl, aby viděla, jak je mu to nepříjemné. Cítila by se špatně.
Prohnul se jako kočka, když mu prsty přejela po páteři od šíje až po ocas. Zasykl bolestí, když ho zatlačila zpět. Jemně, téměř omluvně protřela bolavá ramena.
Mara mu před nedávnem nařídila pravidelné cvičení spojené s masáží. Nikdy se ho nikdo takhle nedotýkal, nebyl na to zvyklá a po událostech v celách mu to bylo i velmi nepříjemné.
Věděla to a snažila se, být co nejjemnější i tak to ale nebylo příjemné a docela bolestivé.
Siria rezolutně odmítla jeho protesty s tím, že cvičení potřebuje, aby se jeho svaly zotavily. Jestli ze sebe hodlá udělat mrzáka, tak prosím, ale ona se o něj starat nebude. Od té doby se z toho stala nenáviděná večerní rutina.
Otočila ho k sobě zády, aby se o ní mohl opřít. Cílem tohohle cviku bylo, přitáhnout si kolena co nejblíže k hrudi, aniž by se ohýbal. Zatlačila mu ramena zpět, bože, cítil se tak hloupě. Po cvičení byla v rozpise masáž celého těla. Bez odmluv si lehl na břicho, bylo to vcelku příjemné po dlouhé nečinnosti a špatném zacházení, jeho tělo hodně utrpělo. Svaly byly ochablé a každá, byť sebemenší námaha měla své bolestivé následky. Od zavedení masáží se to ale neustále zlepšovalo. Začínala se mu vracet sebejistota a síla.
Až do chvíle kdy zazněl příkaz, aby se otočil. Tahle část byla nepříjemná pro oba.
Zlehka mu položila ruce na hrdlo. Reflexivně ucukl. Pousmála se, aby ho uklidnila. Sledovala pohyb svých rukou po jeho hrudi, přitom ale po očku hlídala jeho reakce. Nevydal ze sebe sice ani hlásku, ale dokonale poznala, které části jsou pro něj bolestivé, a ke kterým se vázaly nepříjemné vzpomínky. Hlavně nohy, oblast třísel a stehna pro něho byla zvláště nepříjemná.
Zakrýval si rukou tvář, věděla, že skrývá slzy, nijak to ale nekomentovala. Po masáži mu vždy dala čas se uklidnit, než ho k sobě opatrně přivinula.
I když se jinak choval úplně normálně, chvíle jako tahle jí připomínaly, čím si prošel a kolik práce bude ještě zapotřebí, aby se znovu zařadil do normálního života.
Ale fakt, že se nechával obejmout, aniž by ucukl, i když zatím ještě pořádně nevěděl, jak na takový projev důvěry reagovat, už byl pokrok. A ona tak věděla, že zvládne i obtížnější věci. Jako soužití s jejím přítelem. Kterého neměl zrovna v lásce, ba naopak. Kdykoliv se ti dva setkali, vyklidil Azazel pole působnosti. Loke nesměl být v místnosti, když se Sirií cvičil, protože pak ztuhl a nebyl schopný se soustředit. Sám nevěděl, proč na něj mladý, věčně se usmívající, a pokud mohl soudit, i pohledný hoch, takhle působil. Možná to bylo tím, že strážní v kobkách také vypadali velmi mile, ale za přátelskou tváří byli opravdoví ďáblové, bolest a ponížení.
Sobotní ráno bylo překrásné, nejen že Siria nevstávala do práce, takže si mohl přispat, ale přes noc se o žezlo přihlásila zima. Všechno zapadlo sněhem a příjemné slunce kraj proměnilo doslova v zimní pohádku. Když vešel do kuchyně, přivítal ho psí chór a Loke popíjející se Sirií ranní kávu. Nejistě mladíkovi pokývl, než se usadil na bezpečné místo na druhém konci lavice. Siria byla oblečená na ven. Na jeho tázavý pohled vysvětlila, že si potřebuje ve městě něco zařídit, slíbila mu, ale že takhle krásné počasí si musí užít, takže se pokusí vyřídit to co nejrychleji, aby mohli vyrazit na procházku i se psí smečkou.
Upřímně se na to těšil, miloval zimu a sníh, připomínalo mu to domov.
Siriin otec pracoval na zahradě. Když po několikáté odmítl jeho nabídku pomoci, strávil den hrou se psy. Sir vždycky říkala, že jsou jako malé děti, když sledoval, s jakým nadšením dovádějí v čerstvém prašanu, začínal tomu věřit, nikdy by ho nenapadlo, že mu něco takového bude působit takovou radost.
Promrzle se schoulil na lavici u topení s hrnkem horkého čaje v rukách. Usmál se, psíci se unaveně rozvalovali kolem něj a spokojeně spali. Už bylo pozdní odpoledne, venku se šeřilo a ti dva ještě nebyli doma. Zavrtěl hlavou, čeho se bál, bylo krásně nejspíš se někde zastavili a užívali den. Vzal si hrnek s čajem a přesunul se do pokoje, aby dočetl rozečtenou knihu.
Asi o půl hodiny později zaslechl klíče. Odložil knihu a šel zjistit co ty dva tak zdrželo. V kuchyni byl ale jen Loke. Zmateně se rozhlédl, když jeho pozornost upoutal útržek rozhovoru.
"Ne je v pohodě, ale Mara si ji chce nechat přes noc v nemocnici na pozorování, jen pro jistotu."
"Co se stalo?" Vyhrkl, s nepříjemným pocitem v žaludku.
Loke nonšalantně mávl rukou. "Sir zase blbla, uklouzlo jí to na náledí, upadla a pohmoždila si zápěstí, docela tvrdě se uhodila do hlavy. Odvez jsem jí do nemocnice, podle toho jak prskala, to bylo zbytečný. Ale Mara si ji chceš nechat v nemocnici přes noc na pozorování, kvůli podezření na otřes mozku. Neboj, je v pořádku, nic co by nevydejchala. Horší to bude s náma, pěkně nás zaúkolovala ohledně večera."
Azazel cítil, jak jeho tělem projel šok.
V osm hodin se Azazel schoulil do klubíčka, zády opřený o zeď. Nechtělo se mu do toho, připomínalo mu to doby, kdy v temné cele čekal na dozorce. V koutku duše doufal že Loke zapomene a oba budou dělat jakoby nic.
"Tak co, jsi připravený?" Mladík vešel do místnosti, začal se přehrabovat mezi krémy na zrcadle, než našel masážní gel.
Chvíli ho sledoval, v duchu se přemlouval, než se postavil a třesoucíma se rukama začal rozepínat zip na mikině. Loke mu pomohl z mikiny a košile. Vůbec se mu nezamlouval pocit mít mladého muže za zády. Každý dotek horkých rukou ho doslova bolel. Siria byla velmi příjemný člověk, ale její ruce byli jako kus ledu. Oproti ní, Loke doslova žhnul.
Zavřel oči, vybavil si pocity beznaděje a strachu, když byl spoutaný v cele, bezmocný a vydaný na milost nechtěným dotykům. Vybavil se mu pocit horkých rukou na prochladlém zbitém těle, které mu přinášely ponížení. Nemohl. Vyškubl se chlapci, defenzivně se objímajíc rukama, cítil se uboze, poníženě, protože nedokázal čelist svému strachu.
Loke ho vzal za rameno a otočil tváří k sobě. Azazel před jeho přímým pohledem ustrašeně ucouvl. Narazil zády do zdi. Měl nutkání utéct, ale nemohl, Loke mu rukou zatarasil cestu.
Co to s ním bylo? Bázlivě se krčil před o polovinu mladším chlapcem. Kdykoliv jindy by ho prostě odstranil z cesty, bez ohledu na to zda by mu ublížil nebo ne. Teď ho ale ochromoval strach.
"Azazeli." Jeho hlas byl klidný a přívětivý, ale on v něm slyšel káravost. Nezmohl se na víc, než otočení hlavy. Celé jeho tělo se třáslo.
Loke ho jemně chytil za bradu a donutil staršího muže, aby se mu podíval do tváře. Byl vystrašený, cítil se slabý, zranitelný a ponížený. Znovu ho měkce oslovil.
Neposlouchal. "Nedokážu to, já nemůžu." Zakňučel zlomeně, pokusil se chlapci vytrhnout, odklonit pohled, ale mladík ho ale nekompromisně nutil udržet oční kontakt. Nechtěl na něj tlačit, byl krátce před zhroucením, ale když dokázal bojovat, přežít v kobkách, pak se teď nemohl jen tak snadno vzdát.
"Vím, čí jsi prošel, nebudu ti tvrdit, že byť jen tuším jaké to bylo, nebo jak se cítíš. Jedno ale vím, tvůj strach ze mě je iracionální, nikdy jsem ti neublížil a ani to nemám v úmyslu. Jestli se toho strachu nezbavíš, necháš ho, aby ti zasahoval do života, pak vyhráli. Nic po tobě nepožaduju, toho se neobávej, chci ti jen pomoc. Jestli si myslíš, že to nedokážeš, že je to nad tvoje síly sedět chvilku se mnou za zády, pak tě nebudu nutit. Ale uvědom si, že si Siria zhmoždila zápěstí, dostala ho do dlahy a nebude s ním moc hýbat minimálně čtrnáct dní.
Pokud to nezvládneš se mnou, za čtrnáct dní budeš zase na začátku, svaly ochabnou a to co jste za tu dobu se Sírií dokázaly, přijde vniveč. Rozhodnutí je na tobě, jestli necháš ty bastardy z MRD aby ti ničili tvůj novej život."
Odstoupil tak, aby Azazel mohl odejít, bude-li chtít.
Zůstal otupěle stát zády opřený o studenou stěnu.
Loke ho bedlivě sledoval, zavrtěl hlavou, vzal Azazela za zápěstí a odtáhl ho od stěny, aby mu mohl přes ramena přehodit mikinu.
Zastavil ho nesmělým pohybem ruky. "Ne zvládnu to." Postavil se k němu zády, aby mohli začít.
"Určitě?" Ujistil se Loke, podle toho jak starší muž stál, hádal že, si tím sám není moc jistý, přesto přikývl.
"Dobře." Jemně položil ruce na Azazelova ramena. "Siria na tebe bude hrdá." Povzbudil ho, než začali s prvním cvikem.
Mezi jednotlivými cviky mu ponechával čas, aby si odpočinul a uklidnil se. Snažil se minimalizovat stres, už teď to pro něj bylo nepříjemné, nechtěl, aby si to spojoval s nepříjemným zážitkem. I když ze sebe nevydal jedinou hlásku, viděl, jak mu celou dobu tvář zkrápěly slzy příkoří.
Konečně měli hotovo, oba ale věděli, že to nejhorší je teprve čeká. "Jsi v pořádku? Zvládneš pokračovat?"
Otřel si rukou tváře, než přikývl.
Loke ho nechal, aby se uklidnil, počkal, než si lehne, sedl si obkročmo kolem jeho pasu. Cítil, jak se napjal. "Klid to je v pořádku." Zlehka masíroval jeho hruď. Záměrně začal takhle, od horšího, věděl, že když to Azazel překoná, následná masáž zad mu pomůže se uvolnit. Jinak by se celou dobu stresoval, byl by napjatý, a i z příjemné záležitosti by se stala noční můra.
Než sjel níž, ujistil se, zda se na to cítí. Přesně jak čekal, odpovědí mu bylo jen další přikývnutí. Cítil, jak se pod jeho rukou třásl, nechtěl se domýšlet, co mu museli udělat, aby měl takové reakce. Opatrně zatlačil na pánevní kosti, v oblasti třísel, Azazel ho křečovitě chytil za zápěstí. Ignoroval to, nemohl teď přestat, na to už zašli příliš daleko. Jak pokračoval, sevření brzy povolilo a ruce se vrátili zpět k původní činnosti, zakrývání tváře.
Hotovo, Azazel se bez odmluv otočil. Loke byl rád, že se rozhodl to takhle udělat, mohl schovat tvář do polštáře a sesbírat poslední zbytky své sebeúcty. Měl čas se uklidnit, uvolnil se. Skončili bezmála o hodinu později, než obvykle. Některé věci ale chtějí svůj čas.
"Azazeli?" Bez odpovědi, opatrně ho otočil k sobě. Zarudlé oči prozrazovaly pláč, ale už se netřásl, vypadal spíše vyčerpaně, než vystrašeně.
Loke se usmál. "Blahopřeju, zvládl jsi to, ne jen že jsi překonal svůj strach, ale neměl jsi tu nikoho, kdo by ti dělal oporu, byli jsme jen my dva. A tys to dokázal si se vymanit ze zajetí cely MRD." Usmál se trochu provokativně.
"Ještě není vyhráno." Jeho hlas zněl trochu ochraptěle. "Nemám tě o nic víc rád." Jeho tváří přešel jemná náznak úsměvu.
"Bez toho se obejdu." Oplatil mu Loke uštěpačně.
Když ulehali do postele, malá fenečka nechápavě přejížděla pohledem mezi ním a Azazelem.
"Řeknu ti, už jsem si odvyknul spát takhle sám." Zavrčel Loke trochu otráveně.
"Máš tam zrzku." Podotkl Azazel a unaveně naklepal polštář, aby si udělal větší pohodlí.
"Jo, hned jak zjistí, že tu není panička, zdrhne k tobě." Jen to dořekl, psík seskočil z postele a vynutil si přístup pod Azazelovu deku.
"I tak tě má ráda." Pokusil se vyžehlit psí prohřešek.
"Na rozdíl od tebe. Co ti provedli, že si tak vyděšený z jakéhokoliv fyzického kontaktu?"
"Siria už ti určitě všechno řekla." Nechtěl se o tom bavit, stále mu byla nepříjemná představa, že s mladým mužem bude muset spát samotný v jednom pokoji.
"Ne." Loke zavrtěl hlavou. "Neřekla mi nic, jen, že s tebou zacházeli krutě a nelidsky, když jsi byl v kobkách. Žádné detaily, podle ní je to tvoje osobní věc a je zcela na tvém uvážení komu se s ní svěříš. Ona nemá právo to někomu říkat. Vždycky říká, že lidi ti všechno řeknou, až budou připraveni." Tázavě si staršího muže prohlédl.
"Bylo toho dost." Odpověděl diplomaticky. Necítil se připravený o tom s někým mluvit, a rozhodně ne s ním.
"Chápu, no hlavní je, že už to máš za sebou. Teď už to bude dobrý, novej začátek, jen…"
Azazel ucítil, jak jeho tělem projel mráz.
"Jen až to budem opakovat příště, nezkusíme to bez těch slz? Co ty nato, aspoň si nepřijdu fakt jako pervert."
Azazel se na mladého muže nechápavě zadíval, ležel na zádech oči zavřené, klidně ležel a pozvolna usínal, rozhodně nevypadal jako někdo kdo by se chtěl zvednout z postele a ublížit mu. "Pokusím se."
"Fajn, dobrou noc, Azazeli, a udělej pro mě něco, občas v noci trochu tu prodejnou zrzavou mrchu přilehni." Ušklíbl se Loke než se otočil na bok a přehodil si deku přes hlavu.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.