Neplač, když se ti sny rozpadnou na střípky, neboť střípky znamenají štěstí.

Fanfiction, x-men, azazel 3

30. prosince 2012 v 13:00 | Kerysha |  příběhy

Kap.3
První krůčky
Maratha Thompsn dělala primářku už skoro třicet let. Ale s něčím takovým se ještě nikdy nesetkala, snad ani u obětí vážných autonehod.
V malé nemocnici si zvykla už na všechno, často dělala i věci, které k jejímu postavení vůbec nenáležely. Brala to jako dobrou zkušenost, měla šanci naučit se od všeho něco, zdokonalit se a k tomu vedla i své lidi.
Ze sanitky zaparkované před zadním vchodem vyběhla drobná blondýnka.
"Seič budeš mít dost práce, abys ho udržela při životě, než dojedeme do nemocnice." Zavolala na ni Maratha.
Opatrně pacienta přesunuly na nosítka ve voze. Seič se okamžitě pustila do vyšetřování. Kontrolovala životní funkce, napíchla žíly a podávala tekutiny.
Na svůj mladý věk se pohybovala s absolutní jistotou vynikajícího lékaře. Přesto Maře neuniklo jak se dívce třesou ruce.
"Je stabilizovaný, ale klesá mu krevní tlak, břicho je tvrdé a citlivé na dotek, vypadá to na vnitřní krvácení." Nahlásila při příjezdu do nemocnice ostatnímu personálu.
"Chci rentgen celého těla, a CT hrudníku a hlavy, nejlépe hned. Seženu anesteziologa, připravte sál, hned po vyšetřeních budeme operovat." Rozdala rozkazy, skvěle secvičený tým jen svorně přikývl, než se každý rozprchl, aby připravil vše potřebné, ponechaje pacienta v zručných rukách Seič a Rebeky.
Zatímco Mara na informacích vytočila telefonní číslo.
"Ahoj Sedriku už spíš? Promiň, že tě ruším, ale mám tu vážný případ vyžadující okamžitý zákrok. Ano já vím, že má službu Tom, ale chci tebe, jsi zkušenější. Ne nemyslím si, že by to zvládnul, pacientem je mutant, kdyby nastaly komplikace, chci tu mít tebe."
Na druhém konci utichl proud protestů. Muž unavený po celodenní práci rezignovaně odpověděl. "Jsem tam za deset minut." Po krátké odmlce se zeptal. "Kdo bude operovat?"
"Hádej, máš tři pokusy."
"Maro, měla jsi dneska službu, stojíš na nohách..." Krátká odmlka, jak počítal na hodinkách. "Už šestnáct hodin. Vždyť zkolabuješ."
"Ty mě dojímáš, taková starost. Neboj, až budem hotoví, slibuju, že si dám den pauzu."
"Jako bys toho byla schopná, hele já končím, musím si natáhnout kalhoty."
Mara se ušklíbla při představě Sedrika bojujícího se svými džínsy, zatímco se snaží mluvit do telefonu a ignorovat protesty své ženy. Ruch v postranní chodbě jí naznačil, aby sebou pohnula, byl čas připravit se na operaci.
*****
Otevřel oči. Všechno bylo rozmazané, nedokázal zaostřit. Oslňovalo ho ostré světlo nad jeho hlavou, kolem sebe slyšel podivný hukot. Z nějakého důvodu mu naháněl husí kůži. Chtěl si protřít oči, aby viděl, co se kolem něj děje. Ale nemohl. Omámeným smyslům chvíli trvalo, než si uvědomil, že je připoután. Zalomcoval pouty, držely ho pevně, bez možnosti pohybu.
Zpanikařil, zachvátil ho pocit hrůzy.
Poslaly ho na popravu. Proboha, vzepřel se vší silou proti poutům, držela pevně. Zalomcoval jimi. Musel se odsud dostat. Nechtěl umřít, ještě ne. Nevnímal hlasy, které na něj křičely, aby zůstal v klidu, že je vše v pořádku.
Konečně jedno z pout povolilo. Vyprostil pravou ruku a snažil se osvobodit i druhou. Zabránila mu v tom mladičká dívka.
Rychle ji sjel pohledem, byla v doktorském mundůru. Prudce trhl rukou, cítil obrovskou bolest ve svalech, přesto ji odhodil stranou, narazila zády na zeď.
"Proboha, držte ho, nebo zničí přístroj." Zvolal někdo zpoza skleněné zástěny. Odkud vykráčel mladý muž, bez větších obtíží Azazela přimáčkl na lůžko a znovu připoutal.
Mladičká dívenka se z otřesu vzpamatovala velmi rychle, než si stihl všimnout, kdy se vlastně sebrala, stála u něj s jehlou. Zručně napíchla žílu a otřela místo vpichu.
Cítil, jak rázem ochabuje.
"Už ho můžete pustit. Dostal sedativa, teď už nebude dělat problémy." Muž přikývl a odkráčel zpět na své místo za zástěnu.
Dívka ale zůstala, s prsty na jeho zápěstí, kontrolovala uklidňující se tep. Druhou rukou ho zlehka hladila po vlasech.
"To je v pořádku. Nic se neděje, všechno je v pořádku. Nikdo ti neublíží, jsi v nemocnici, chceme ti pomoct. Tohle je neškodný test, nic ti nehrozí."
V nemocnici. Blesklo mu hlavou. Copak ho kněz prodal do nemocnice na testy? Slyšel, že to někdy dělali, prodávali je jako pokusné králíky.
Ochablost ustoupila ospalosti. Snažil se vzdorovat, ale marně, po chvíli zavřel oči a upadl do bezvědomí.
*****
Seič nahlásila anesteziologovi všechny medikamenty, které byly pacientovi podány.
Podle testů se zdálo, že má muž prakticky stejnou anatomii, jako každý jiný člověk. Vybaveni snímky mohli konečně začít. Mara provedla řez břišní dutinou. Poranění, která odhalila, ji donutila k povzdechu, snímky naznačily, že to bude zlé, ale takhle to vypadalo ještě hůř. Dnešní noc bude dlouhá.
Konečně dokončila poslední steh. Pohled na hodiny jí prozradil, že tu stála dalších sedmnáct hodin. Skvěle, dneškem překonala svůj dosavadní rekord třiceti hodin. Vydržela stát na nohou bez odpočinku o tři hodiny déle než doposavad. Přitom ošetřila jen nejdůležitější zranění, zbytek bude na Seič a její skupince.
*****
Seič vždycky chodila do práce ještě dlouho před začátkem pracovní doby. Tentokrát ale nemohla dospat.
Dorazila brzy ráno ještě za tmy. Chtěla se ujistit, jak dopadla operace a připravit vše potřebné pro následnou rehabilitaci.
Její nedočkavost ji ale zradila. Operace byla v plném proudu a jí tak nezbývalo nic jiného, než se poflakovat kolem. Připravila pokoj, obhlédla ostatní pacienty.
Na infu se dozvěděla že Sirie i Lora už několikrát volaly, aby se dozvěděly něco nového o stavu muže.
Konečně se před polednem brány operačního sálu otevřely a pacient byl předán do její péče.
V malém městě nebylo mnoho akutních případů a tak se mu jako hlavní sestra mohla věnovat sama.
Opatrně otřela jeho tělo, vyčistila drobné ranky. Provedla pár stehů a vše pečlivě obvázala.
Největším problémem pro ni byl podivný kovový kyj na konci jeho ocasu. Těžké železné závaží rozdíralo kůži, takže byla enormně citlivá. Chvíli se snažila tu zpropadenou věc sundat. Než to konečně vzdala a zavolala si na pomoc údržbáře. Malá flexa ztěžka prořízla kov. Starému údržbáři se třásly ruce, bál se, aby necukl a neporanil ho. Co chvíli musel s prací přestat, protože se kov příliš zahříval. Konečně, drobné cvaknutí a kov se rozpadl na dva kusy. Seič je odsunula na stranu a odhalila tak špičku ocasu. Nešlo o měkké zakončení, jak čekala, ale o kostěný ostrý hrot ve tvaru šípu.
"Nejsem teda doktor, ale ten nesmysl tam musel bejt už hodně dlouho." Starý muž si roztřeseně otřel koutky úst.
Seič ze sebe vyloudila úsměv, měl pravdu. V důsledku nedostatečné hygieny, minimálního přístupu vzduchu a neustálému odírání kůže, došlo k rozšíření silné infekce.
Část kůže na hrotu úplně scházela. Oddrolovala se v uhnívajících bílých hrudkách. Zbytek měkkých tkání byl jeden velký hnisající bolák.
"Já teda mutantům moc nefandim, nic proti nim nemám, sou to taky jen lidi, fakt je že z nich mám trochu strach, ty věci co uměj. Nemyslím si, že sou evoluční budoucností lidí, je dobrý o nich vědět, mít je trochu pod kontrolou. Ale tohle je trochu moc. Ani ke kravám na porážku se nechováme takhle."
Poplácal Seič po rameni. "Dejte toho chlápka dohromady. Nevím, co umí, nebo co proved a i kdyby chštil oheň třeba ze samotných pekel. Tohle si nezaslouží." S tím vyšel ven.
Seič za ním ještě houkla své děkuji, než zvedla telefon a zavolala Rebece, pro nové gázy a silnější antibiotika.
*****
Konečně vyčistila poslední ránu, jemnou gázou vše ovázala a zastrčila ocas pod bílou peřinu. Byla ráda, že její pacient vinou uklidňujících léků stále spal. Odstranění odumřelé tkáně a dezinfekce ran, by pro něj jinak byly nesnesitelnými muky. Pro jistotu zkontrolovala plátěná pouta, než vyšla ven. Z velké čekárny ve vstupu na příjem zaslechla hluk. Ženský hlas jí přišel známý.
Rozhodně poznala Maru a Sírii?
Obě křičely. Copak se Sir zbláznila? Proč se s Marou hádala? Vždyť udělala, co bylo v jejích silách.
Seič vyrazila chodbou za hlasy.
V půlce cesty jí zarazil mužský tritón, který prolomil hádku. Ty dvě se nehádaly spolu, ale s ním.
Konečně jí koridor chodby odhalil scénu. Jakýsi kněz se dvěma ozbrojenci po boku křičel na obě ženy.
"Odvedla jste ho mimo určenou oblast." Zahřměl muž.
"Vždyť je to jedna ulice sakra." Vřískla Sirie.
"To je mi jedno. Řeklo se, že se bude pohybovat v rozsahu pěti kilometrů od vašeho domu. Tohle je hrubé porušení pravidel."
"A jak mám vědět, jestli jsem, nebo nejsem v dosahu pěti kilometrů od domu. To si to mám kurva krokovat?"
"Pokud si nejste jistá, nechoďte tam, nebo nahlaste změnu stanoviště. Bude-li vám schválena, rozšíří se dočasně vaše stanoviště o dalších pět kilometrů."
"Pokud bude schválena? Jak dlouho vám takový schválení bude trvat. To budu čekat na schválení a ujede mi autobus? To vám mám hlásit každých pět kilometrů cesty? Chci rozšířit území na celý město. Pokud vyjedu jinam, nahlásím kam jedu, má to GPS, tak v čem je do prdele problém?"
"Zamítá se, ano jeho obojek má GPS ale nemůžeme neustále hlídat všechny naše mutanty, natož to, zda se pohybují sami, či v doprovodu svého majitele. Rozšíření areálu na tak velkou oblast by bylo příliš nebezpečné, hrozilo by nebezpečí úniku z námi monitorované oblasti. Pokud by unikl do lesů, jen těžko bychom ho hledali." Odsekl kněz monotónně se značným znechucením.
V Sir narůstal vztek, než se však stihla pustit do dalšího útoku, promluvila Mara.
"Víte co, uděláme dohodu." Mluvila klidně a tlumila hlas, aby ji slyšel jen vedle ní stojící duchovní. "Vy rozšíříte ten posranej areál a já nepůjdu do médií s fotkami jeho zmrzačeného těla a modřinama s otiskem podrážek vašich bot, na jeho břiše, tříslech a důkazy o sexuálním zneužívání. A mimochodem, proud vody rozhodně nezničí genetický materiál pro testy DNA útočníka."
Kněz zbrunátněl. "Areál vám bude automaticky rozšířen. Do druhého dne. Pod jednou podmínkou." Vrhl na Maru nenávistný pohled. "Okamžitě ho odsud odvedete, nepřichází v úvahu, aby tu to monstrum zabíralo místo pro lidské pacienty."
"To nepřichází v úvahu." Vyhrkla Seič, konečně si jí skupinka všimla, Mara ji zlehka zarazila jemným gestem ruky.
"S touhle podmínkou souhlasím." Přikývla a podala knězi ruku. Oba si potřásli.
"Odpoledne si to zkontroluji." Přitakal kněz, otočil se na podpatku, věnoval vítězoslavný pohled Seič, která rychle překonala vzdálenost dělící ji od dvojice. Následován oběma ozbrojenci rychle opustil místnost.
"To nemůžete, on potřebuje dozor, musí být v nemocnici, vždyť…"
"Jeho stav je stabilizovaný, je jedno, kde bude ležet, jestli tady, nebo u ní doma. Ráno ho zkontroluje jedna z nás, a kdyby nastaly komplikace, Siria nám zavolá, je to od ní kousek."
Mara položila blondýnce ruku na rameno. "Bude v pořádku, neboj, z nejhoršího jsme ho už dostaly, teď je to na něm."
"Neboj Seič, postarám se o něj, proto jsem si ho vzala, aby dostal novou šanci."
"Fajn, hodim ti ho domu, beztak jedu domu, od včerejšího rána sem nespala. Dal mi pěkně zabrat kluk jeden." Mara se trochu zarazila. "Jak se vlastně jmenuje?"
Sirie zalovila v kabelce, zběžně nahlédla do papírů, které při koupi dostala. "Azazel."
"Usmála se. "To je jméno démona, který na svět přinesl žárlivost, marnivost a svár, rozkošné."
"Přesně pro tebe." Ušklíbla se Seič "Už jsi to četla?" Kývla hlavou na stoh papírů.
"Děláš si srandu? Měla jsem co dělat, abych našim vysvětlila, co že jsem to vlastně provedla."
"Jak to vzali?" Maře se po tváři rozběhl šibalský úsměv. Seič byla známá firma, měla toho za sebou víc než příliš, nikdy ji nepřestalo udivovat, že se svým životním stylem, dokázala přežít tak dlouho. Díky nesčetnému množství poranění, které na svých dobrodružstvích utržila. Už Mara důvěrně poznala i celou její rodinu a tak věděla, že s nimi není lehká řeč. Byli to hodní lidé, ale pevně si stáli za svými názory a tvrdě bojovali, aby si udrželi standart střední třídy.
"Bledě." Povzdechla si Sirie.
*****
Mara zastavila před malým domkem. Bílý pes připomínající obří plyšovou hračku ji rozradostněně vítal.
Vzala Azazela do náručí, na vozíček si netroufla, byl v bezvědomí a sjezd k domku byl kolmý a rozbitý, před hlavními dveřmi byly schody a v chodbičce by se beztak nevytočila.
Byl tak hubený, že neměla problém ho unést.
Sirie ji nasměrovala do pokoje. Její babička, která vykoukla z kuchyně, se pokřižovala, otevřela dveře do pokoje a prosmýkla se dovnitř. Odhrnula deku, aby ho Mara mohla uložit a opatrně přikryla.
Zatímco Sirie dostávala instruktáž ohledně péče.
Odhrnula mu vlasy z tváře. Měl hrubý obličej posetý jizvami, nebyl to žádný mladík, ale dospělý muž, zralý čtyřicátník.
Přesto v něm bylo něco milého.
Mara došla do auta pro kufřík, do kterého Sírii naskládala vše potřebné.
"Tak co říkáš babi." Zeptala se Sirie klidně.
"Sem zvědavá, jak to chceš utáhnout, už teď máme co dělat, abychom vyšli a on bude potřebovat léky a péči, to všechno je drahý."
"Léky a péči uhradí Mara, už jsme o tom mluvily, zná pobočku, která mutantům hradí tyhle zákroky. Jedna z mála humanitních společností. Zatím peníze mám, na jídlo za něj ti dám a zůstane ti i to, co ti dávám. Hort mi zbude o něco míň, ale jsem skromná." Spiklenecky mrkla na stařenku.
"Zas si ušetříš hovno." Povzdechla si stará paní, pohladila vnučku po ruce. "Ty jsi prostě dobrosrdečnej trouba, ale víš doufám, že všechny nezachráníš."
"Jo, ale tohohle sem mohla."
Žena se zdvihla, políbila dívku na čelo a vrátila se do kuchyně. Mezi dveřmi se prohnala rozmanitá smečka, aby konečně paničku uvítala.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ave Ave | Web | 30. prosince 2012 v 18:22 | Reagovat

Už je pondělí? To předčasné kontrolování blogu se vyplatilo. XD Jsem zvědavá na další chasper, (to s tím knězem byl dobrej stěr) PS.: dávala jsem ti komentář k testu s upíry, asi sis toho nevšimla.

2 myfantasia myfantasia | 30. prosince 2012 v 20:55 | Reagovat

Ne popravdě to tu moc nevedu... neni tu přílišná návštěvnost, ale juknu nato děkuji za upozornění :-)

3 Ave Ave | Web | 30. prosince 2012 v 21:05 | Reagovat

to s návštěvností znám -.- a není zač XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.