Neplač, když se ti sny rozpadnou na střípky, neboť střípky znamenají štěstí.

Fanfiction, x-men, azazel 2

24. prosince 2012 v 21:46 | Kerysha |  příběhy

Kap.2
Dražba
Deset, dražba se odporně táhla. Snažil se udržet se v teple, každý zbytečný pohyb byl ale strážnými odměněn ranou pažbou. Cítil, jak přichází o cit v údech. Rozhlédl se po ostatních, byl jediný, kdo na sobě měl jen kalhoty.
Tiše zaklel a promnul si promrzlé paže.
Nedokázal to dál snášet, byl příliš zesláblý a chlad ho rychle připravil o síly. Zhroutil se na kolena a stáhl se do sebe, ve snaze udržet si alespoň nějaké tělesné teplo.
Slyšel jak na něj strážný řve, aby vstal, ale bylo mu to jedno. Ať ho klidně zastřelí nebo ubijí, byl tak zkřehlý, že by to stejně necítil, navíc je to jedno, beztak zítra zemře.
Mladá žena, která stála hned vedle něho, se rychle sklonila, opatrně ho objala kolem ramen, snažíc se ho alespoň trochu zahřát třením jeho zad a ramen.
Zdvihl k ní hlavu… byla mladičká, s tmavýma modrýma očima. Rudé vlasy jí spadaly přes ramena ve zvlněných kaskádách. Tvář jí lemovala blána připomínající průsvitnou lesklou ploutev hrající všemi barvami.
Připadala mu jako anděl. Odtrhly jí od něj a odmrštili na stěnu transportu. Rychle se vzpamatovala, výhružně na strážné zasyčela, jako kočka zahnaná psy do koutu. Zbraně, které jí náhle zamířily do tváře, jí donutily se uklidnit. Přesto stále vydávala tlumené vrčivé zvuky.
Azazel sebral veškerou svou sílu, rychle se vymrštil. Ocasem srazil jednoho ze strážců na zem. Ale hrot na jeho ocase opatřený těžkým kovovým závažím mu nedával moc možností pohybu.
Tupý úder do zátylku ho zbavil rovnováhy, zhroutil se na zem, do vlhké rozbředlé sněhové kaše. Zavřel oči, už věděl, co bude následovat.
Jeho tělo zaplavila další smršť ran.
Opřeli ho stěnu transportéru. Třásl se zimou, někde mezi vědomím a bezvědomím, jen nezřetelně vnímal ruch kolem sebe. V důsledku úderu do hlavy a utrženého otřesu mozku neviděl na jedno oko. Necítil tělo, nevěděl, jestli byl ochrnutý, nebo za to mohlo bezvědomí.
*****
Sirie pozorovala celou akci z okna kanceláře. Měla na to pozdvižení dobrý výhled.
Lora vedle ní cosi čmárala do papírů. "Jak na to můžeš koukat?"
"A jak ty ne?"
Lora zvedla hlavu od papírů a nechápavě si kamarádku přeměřila.
"Je dobrý vědět, jakých zvěrstev jsou lidi schopný. Až zas někdo bude říkat, že to se světem není tak špatný." Mávla rukou směrem k probíhající akci. "Odkaž ho na tohle."
Za pokřikujícím davem, schovaný za plátěnou zástěnou, stál transport se stále čekajícími "zvířátky" na prodej.
Normální dražitelé neměli možnost vidět co se děje za plentou z výšky třetího patra, ale dívky částečně viděly i tam.
Sirie napjatě sledovala v zákulisí vzniklou roztržku. Pořádně nezaregistrovala hlavního aktéra. V momentu, kdy její pozornost upoutal podivný shon, ležel už na zemi, pod okrajem zástěny, kam neviděla.
Překryla si zděšeně ústa rukou. Tohle přece nemohl přežít.
Konečně se dražba začala chýlit ke konci. Venku už byla absolutní tma, i když bylo teprve půl páté.
Dražitel vyvolal poslední kousek dnešní dražby.
"Kolik u sebe máš peněz?" Vyhrkla Sirie na svou kamarádku.
Zalovila v tašce, prohlédla obsah své peněženky. "Asi dva tácy, proč?"
Sirie jí vytrhla peníze z ruky a vyběhla z kanceláře.
*****
Matně rozeznával siluety lidí, z nepřetržitého toku slov poznal své jméno a počáteční cenu, jeden tisíc.
Dovlekli ho na pódium. Nedokázal stát a tak klečel, aby nepřepadl dopředu, držel ho jeden ozbrojenec za rameno.
"Jeden tisíc, za tento kousek, ne nikdo, nechcete si koupit vlastního ďábla, jen za jeden tisíc. Nikdo vážení, vážně nikdo."
Tak a je to, dnes všechno skončí. Pomyslel si hořce. Konečně tohle peklo skončí.
"A co za pět set vážení, jen pět set, to už je rozumná cena ne? Co říkáte, jen pět set korun a je váš."
Znovu se rozhlédl po davu lidí. V mlhavých siluetách rozeznal jedinou. Bílý kolárek ho udeřil do očí. Cítil, jak se mu stáhly vnitřnosti. To snad ne, jestli byl někdy nějaký bůh, prosil ho, aby ho konečně ušetřil, nebo zabil. Cokoliv jen tohle ne. Spodní ret se mu roztřásl, dolehl na něj šok.
"Pět set korun vážení, nikdo nedá pět set korun, ano rabín, výtečně, pět set korun pro rabína, pět set korun poprvé, dá někdo víc?"
Sklonil hlavu, černé prameny nemytých vlasů mu spadli přes oči. A zakryli tak slzy bezmoci, které se mu vedraly do očí, ztěžka polkl, cítil, jak se ho pozvolna zmocňují mdloby.
"Pět set korun podruhé, dá někdo víc? No tak vážení, za menší souboj s duchovním do pekla nepůjdete." Ušklíbl se dražitel. "Dá někdo šest set? Ne? Pět set padesát? Nikdo nic? Myslím, že máme jednoznačného vítěze vážení, pět set korun po třetí a …"
"Dva tisíce."
Pozornost všech se obrátila k drobné dívce v lehkém černém svetru, která k nim kráčela přes parkoviště supermarketu.
"Dám dva tisíce" Zvolala znovu, pro případ, že by ji snad někdo neslyšel.
Dražitel se zaraženě otočil na pořadatele, ti ale jen pokrčili rameny.
"Ale to je překrásný zvrat vážení, máme tu dva tisíce, dva tisíce vážení, dá někdo víc." Významně se podíval na kněze, který jen zamával otráveně rukou, v gestu symbolizujícím nechte to být, nemám zájem.
"Dva tisíce vážení, dá někdo víc? Nikdo, Dva tisíce poprvé…"
"Dám tři, když mi ho odnesete do kanceláře." Odsekla ho dívka.
"Tři tisíce a prodáno mladé dámě. Tak vážení, právě jsme prodali náš poslední dnešní kus, číslo 42 mladé dámě. Za tři tisíce korun. To je od nás pro dnešek vše. Doufám, že se vám to líbilo, každý si přišel na své. Užijte si své nové společníky, a pokud budete mít zájem, můžete sledovat naše internetové stránky, kde se také dozvíte místo a čas konání další aukce.
Přeji krásný večer a dobrou noc." Vychrlil ze sebe muž nadšeně. Pak se sklonil k čekající Sírii. "Slečno, nechcete si to rozmyslet, dáme vám prominentní prohlídku klecí, co kdybyste tohohle nechala za pět set tady duchovnímu a vybrala si nějakého jiného. Tenhle beztak dlouho nevydrží." Zašeptal už o dost klidněji a ohlédl se na bezvládné tělo, které strážný pustil na podlahu pódia.
"Ne nechám si ho, má pro mě zvláštní kouzlo." Usmála se mile a obdařila nabroušeného duchovního posměšným pohledem.
Dražitel pozdvihl obočí.
"Vždycky jsem chtěla svýho vlastního čerta, kompenzace děsů z dětství." Spiklenecky mrkla a s úsměvem ďábla se svatozáří podepsala papíry o převzetí, gestem naznačila strážným, aby ji následovali.
*****
Dotáhli ho do malé kanceláře, ženy okolo nakukovaly dovnitř.
Lora, která se odlepila od okna, mlčky sledovala, jak bezvládné muže položili na podlahu. Její kamarádka podepsala ještě několik papírů a obdržela štos pravidel.
Byla prověřena její totožnost a nakonec změněn biometrický klíč na obojku.
Mezi tím vším jí bylo několikrát zdůrazněno, aby mu ho vzhledem k jeho schopnostem nikdy nesundávala.
Jako poděkování za účast na aukci. Dostala kožený opasek s železným vodítkem, které k němu mohla připnout a vodit tak svého mazlíčka bezpečněji, než, kdyby ho měla připoutaného k zápěstí.
Konečně všichni úředníci opustili místnost, ve které zůstaly rozčarovaně stát Lora se Sírií.
Sírii konečně došlo, co vlastně udělala, dopadla na ní celá drtivá tíha skutečnosti, že si koupila živoucí lidskou bytost, která tu zřejmě brzo zemře.
"Víš, kdybys mi řekla, na co ty prachy chceš, dala bych ti je." Lora flegmaticky pokrčila rameny.
Siria se konečně vrátila do reality. Ne nemohla ho nechat zemřít.
"Dík Lor, puč mi tvojí bundu, dáme mu ji pod hlavu." Ze židle strhla svůj dlouhý kabát a hodila ho přes něj.
Lora udělala, jak jí bylo řečeno, opatrně ho otočily na bok, aby ho dostaly do stabilizované polohy. Z úst mu vytekl tenký stroužek krve. Trochu se zakuckal.
"Siri." Lořin hlas zněl roztřeseně, zdvihla oči od mužovi tváře, aby zjistila co se děje. Lora měla prst na jakémsi drátku.
V přívalu slov a pokynů ani jedna nezaregistrovala, o co jde. Opatrně sledovaly, kam ta zpropadená věc vede.
Lora ucukla, když prstem z provázku setřela krev a hnis. "Nemůžeme mu ten ocas prostě jen vyvlíknout?" Zeptala se roztřeseně při pohledu na zakrvácený pruh kalhot.
"Ne je to moc hluboko, doufám, že neporušil míchu. Kdybychom to tahaly ven, mohly bychom mu víc ublížit. Musí se to nějak dát odepnout od obojku."
"Je tu očko, ale nejde to vyvlíknout, někdo do něj praštil, zploštilo se." Lora opatrně zatáhla za poutko, muž pod jejím dotykem zasténal.
"Tak to poutko vypáčíme." Navrhla Siri a vrhla se ke stolku pro nůžky, v mžiku přisedla zpět k muži.
"Prosím, neubližujte mi." Tichý hlas ji vyvedl z míry a vykašlal ze sebe další krev, nevšimla si, že je muž při vědomí, jeho oči byly plné hrůzy.
"Neboj, neublížím." Opatrně pohladila krví nasáklé vlasy. Nacpala hrot nůžek do očka na obojku, aby získala páku. Otevřelo se.
Zatím, co Lora opatrně vyndávala drátek, značně se třesoucíma rukama, Sirie zdvihla telefon. "Maro, můžeš pro mě přijet. Ne já sem v pohodě, tvojí pomoc potřebuje někdo jinej. Jeden chlap. Přijeť k zadnímu vchodu, vem vozejček, počkáme na tebe v kanceláři. A Maro, jeď bez sirén, ať nepřitahuješ pozornost."
"No do prdele." Lékařka ve středních letech barvitě ohodnotila mužův stav.
"Víte, co se mu stalo?" zeptala se opatrně odkrývajíc dobité tělo. Zkusila, jak reaguje na podněty. Reakce na zvuk, žádná, dotek, minimální na bolest…mohla tenhle test vůbec dělat. Muselo ho bolet všechno, včetně pohlazení.
"Myslim, že má otřes mozku, na chvíli se probral, ale zas upadl do bezvědomí, hodně ho zbili."
Maratha zarazila příval informací zdviženou rukou. "Ty jsi ho koupila?" Zeptala se při pohledu na obojek na jeho krku.
"Nemohla jsem ho tam nechat. Umřel by. Umřel v nějaký zasraný cele."
"Neboj, neumře, o to se postarám."Mara zdvihla muže ze země a opatrně ho uložila na kolečkové křeslo.
"Dnešní noc pro něj bude kritická, zítra ti zavolám, jak jsme to zvládli."
Lora Sirii poplácala po zádech, jak sledovaly razantní ošetřovatelku odvážející nejhorší investici v jejich životě.
"Dát všechny svoje prachy za chlapa, co do rána umře je hodně velká blbost." Podotkla Lora s úšklebkem.
"Jsem ráda žes ji udělala." Dodala, než si sbalila věci a vyrazila domů.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ave Ave | Web | 27. prosince 2012 v 20:25 | Reagovat

Jestli tě slovo od třináctky potěší, pokračuj.

2 myfantasia myfantasia | 28. prosince 2012 v 19:44 | Reagovat

Potěší :3 děkuji a neboj pokračování už je napsané a jen čeká na podnělí. K dalším dílům se plánují i ilustrace, takže to bude snad zase o něco maličko zajímavější :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.