Neplač, když se ti sny rozpadnou na střípky, neboť střípky znamenají štěstí.

trochu doruda

23. srpna 2013 v 19:58 | Kerysha |  příběhy

Trochu doruda
Povídka: X-men
Pár: Azazel x Wolwerin

Obrátil do sebe další sklenku. Měl náladu pod psa. Jean právě oznámila svoje zasnoubení se Scotem. Nechápal co na tom cucákovi má. "je v něm víc, než si myslíš." Vzpomněl si na její vyčítavý hlas, po jedné z jejich šarvátek. Ano víc samolibosti a tuposti, než by jeden čekal. Ale, ať už to bylo sebebolestivější, byla to její volba a jemu nezbývalo nic jiného, než se usmívat jako idiot, zatímco šťastný páreček obklopila skupinka gratulantů.
Potřeboval pivo.
Jeho oblíbený alkohol se ale nezdál přílišně účinkovat, a tak byl nucen přejít k něčemu trochu tvrdšímu.
Rozhodně se nemohl do sídla vrátit střízlivý, šťastné úšklebky svých kolegů by určitě nedokázal ustát se zdravým rozumem.
Whisky mu sice otupila smysly, ale ani ta jeho podrážděné mysli nedodala klid. Obzvláště s partou magorů z přátel lidstva debatující mu za zády o rázné likvidaci vší zavšivené havěti.
Zapálil si doutník a natáhl blaženě těžký kouř, jindy by takovou příležitost velmi rád uvítal a bez většího zaváhání by těm blbečkům upravil vizáž. Ale dnes ať už to bylo zapříčiněno mrzutou náladou, nebo tvrdým alkoholem, neměl náladu na barovou rvačku.
Objednal si další sklenku, když si vedle něho přisedla mladá dívenka. Netečně jí přejel pohledem. Až moc mladá na takovouhle putiku, napadlo ho, když ho zrzečka obdařila plachým úsměvem. Odvrátil oči, proč zrovna zrzka.
"Ahoj Madeline, co tu děláš, tvůj táta je dneska přece v práci." Obdařil jí překvapeným úsměvem barman.
"Já vím, už je doma, poslal mě zaplatit za jeho včerejší útratu.
Barman svraštil obočí, ale bez řečí si přebral peníze, zdál se být docela nervózní.
"Takhle mladou krásku pošle platit za chlast, měl by ti spíš platit za to, že mu tak hezká holka dělá reklamu." Pronesl Logan trochu ochraptěle, ten zatracenej chlas už začal účinkovat na všechno, jen na co měl ne.
Dívka zlehka zčervenala, zvláštní znaky na jejím zátylku a ramenou, které doposud považoval za bizarní tetování, prudce změnily barvu, doslova žhnuly. Barman po něm hodil varovným pohledem, pak se naklonil přes pult. "Ten chlap nemá rozum. V týhle době tě v noci posílat samotnou do takovýho pajzlu. Běž honbem domu, nikde se nazastavuj." Mrknul na skupinu v rohu, která podezřele utichla a lačně dívku sledovala, jako šelma lovící ustrašenou laň.
"Řekni tomu volovi, že jestli tě sem ještě někdy takhle pošle, tak už mu nikdy nenaleju. A teď už běž…honem."
Dívka pochopila nebezpečí, strnule přikývla a svižným krokem vyrazila ven. Skupinka plná loveckého nadšení se za dívkou začala pomalu trousit.
Barman nervózně přešlápl. Logan do sebe hodil zbytek pití. Položil sklenku vstal od pultu."vrátím se."Vrávoravě vyšel ven.
*****
Azazel seděl ve svém oblíbeném baru a popíjel vodku. Janos by zuřil, kdyby ho tu našel. Ale janos tu nebyl, musel na služební cestu. Od té doby co Shaw padl, vystřídaly množství různých skupin a gangů, do žádné se ale necítili patřit tak jako k hell's fire clubu.
Zústali spolu, dva dobří přátelé, parťáci. Janos našel dobrou práci, sice hodně cestovali, ale to pro ně nebyl velký problém. Vždycky se ale rád vracel sem, tyhle pochybné existence mu nikdy nevěnovaly valnou pozornost. Cítil se tu dobře, mezi svými, napadlo ho trpce.
Upoutal ho hluk z ulice. Odložil svůj kalíšek aby se ohlédl, skrze zašmouranou vitrínu uviděl mladou dívku zápasící se skupinou výtržníků. Nechybělo moc, aby se otočil a ignoroval výjev stejně tak jako většina hostů v putice. Když koutkem oka zahlédl odznak přátel lidstva na ruce jednoho z výtržníků. To vzbudilo jeho zájem, mohla ta dívka být mutant? Naklonil se na židli, aby měl lepší výhled skrze špinavé sklo, nebylo pochyb, vzory na dívčině kůži žhnuly jako plamen a očividně z nich sálalo horko, soudě podle reakce mužů, když se náhodou některého z nich dotkly. Vstal ze židle, hodil na stůl nějaké drobné a vyšel ven.
Nevěnovaly mu pozornost, vlastně si ho ani nevšimli, na jednu stranu byl i docela rád, necítil se zrovna jistý v kolenou, neměl nic proti jedné na posilněnou, ale tentokrát to trochu přehnal. Malá výhoda momentu překvapení mu rozhodně příde vhod, napadlo ho, když jednomu z mladíků omotal kolem krku ocas. Překvapeně vypískl, než přistál na nejblíže stojícím kolegovi.
Teď měl jejich plnou pozornost, rychlá kalkulace, měl proti sobě sedum dalších šmejdů a dva co se sbíraly ze země, a v sobě asi lahev vodky, těžko říct s těma podmírákama co mu tu nalejvaly. A po boku místo dobrého bojovníka vyplašenou malou holku, která zkoprněle stála mezi ním a těmy zmetky, chytil jí ocasem kolem pasu a strhl k sobě, chvíli uvažoval, že by to vzdal a teleportoval se, ale s tím jak se mu motala hlava, by se nejspíš trefil do nějaké zdi. Bude muset zůstat tady a čelit těm pitomcům. I v jeho stavu by to neměl být velký problém, jeden válečník, proti partě mladejch smradů.
"Podívejme, zrůdy lezou z děr, chceš si hrát hellboy?" Zasmál se jeden z mladíků, než z poza bundy vytáhl teleskopický obušek. Azazel svraštil obočí, tímhle se síly rozhodně vyrovnaly. To už se ale jeden ze zmetků rozběhl proti němu, stihl uhnout stranou před přicházejícím útokem, dalšímu se le nevyhl dostl tvrdou ránu do žaludku, pěkně podpásovou, napadlo ho když ucouvl do zadu aby si přeměřil protivníky. Jeho reakce byli příliš pomalé, proti přesile takhle něměl moc šancí, hlavně beze zbraně proti obuškům.
"Uteč, zdržím je." Zachroptěl na vyděšenou dívku, která ho se slzamy v očích podepírala.
"ale…" pokusila se protestovat.
"Leda že bys stim tvým ohníčkem zvládla víc než svíti nám na cestu." Prskl Azazel otráveně.
Dívka zavrtěla hlavou. Obdařil jí úsměvem. "To sem si myslel, tak běž zvládl sem větší machry než sou tyhle, kdyby to nešlo, mám eso v rukávu, neboj."
Neochotně přikývla, očividně se jí nechtělo v zítřejších novinách číst nekrolog červeného mutanta, nicméně i ona věděla, že nemá moc na vybranou, jestli nechce mít článek vedle něho. Naposledy mu věnovala plachý pohled, než se rozeběhla pryč.
Azazel vyrazil kupředu, nechtěl těm šmejdům dát šanci, aby se rozdělili a pronásledovaly jí. Jestli tu má dneska umřít ať to má aspoň význam, A jestli to přežije. Janos by ho zabil, kdyby věděl, že nechal umřít malou holku.
Výhoda množství bojovníků, je v tom, že i když ste ožralí, máte sedmdesáti procentní šanci, že se vždycky do někoho trefíte. Bohužel, nepřítel má stoprocentní šanci, že trefí vás. Zahlédl blížící e obušek příliš pozdě než aby stihl reagovat, jediné na co se zmohl, bylo zavřít oči, než ho rána do ramene srazila k zemi.
Dohajzlu…prohnalo se mu hlavou když dopadl na zem, vědělů že nebude mít čas se postavit aby se před záplavou ran bránil, nedovolí mu vstát, vlastně odsud už asi nevstane nikdy.
Ušklíbl se, po tolika bojích a nepřátelích skončí takhle, umlácenej k smrti partou pekáčů, na smradlavý ulici. Vůdce mladíků se frajerky rozpřáhl obuškem, než ale rána stihla dopadnout na Azazelovu tvář rozpadl se mladíkovi obušek v rukou. NA chvíli byly oba lehce zmatení, azazel se ale vzpamatoval o chvíli dříve a tak stihl mladíka odkopnout stranou kdosi ho chytil za paži a vytáhl na nohy. Při pohledu na chlápky s drápy vyrustajícími mezi klouby jeho rukou, mu konečně došlo co se stalo. A taky, že tu dneska nehodlá umřít.
"Sorry kámo, mám menší spoždění." Utrousil chlápek s drápy a otřásl hlavou, jako by přes ní právě dostal. Nemusel Azazelovi nic vysvětlovat, věděl přesně jak se cítí, což mu na náladě moc nepřidalo, byl by radši, kdyby alespoň jeden z nich byl na boj střízlivý, ale jak se tak říká, darovanému konina zuby nehleď. A on byl rád že má k ruce konečně alespoň nějakou zbraň.
"Co ta holka?" Zeptal se ho muž unaveně.
"Získal sem jí čas na útěk." Odpověděl azazel a promnul si poraněné rameno.
"Fajn…eh dneska nejsem zrovna…ve formně, takže by se mi šikla asistence, co ty nato?"
"Já mířim ty sekáš." Nadhodil Azazel a vrhl se mezi skupinku zmateně vyhlížejících mladíků.
"To beru, přistřihnem těm pankáčům křidýlka." Zazubil se Wolverine.
To už na něj mířil dobře hozený "přítel lidstva" kterého s lehkostí odzbrojil a poslal dál proti zdi.
Společnými silami boj rychle ukončili. Ti kteří dokázali ještě stát na nohou, rychle vyklidili pole působnosti.
Přesně jak si Azazel myslel, jakmile ty spratky odzbrojili, ztratili svou bojovou náladu, uměly bojovat jen proti slabým dívkám a při skutečné akci stáhly ocas mezi nohy.
"Ubohý malý smrkáči, uměj si hrát na chlapy, jen když proti sobě maj slabšího nepřítele s pravou výzvou si neuměj poradit, jestli je tohle ta ochrana lidstva proti mutantům, tak máme každou šarvátku v kapse." Utrousil Wolverin a podal svému spolubojovníku ruku aby se představil.
"Beztak z toho vyjdou jako oběti, Partička chudáčků kterou zmlátili dva velsí zlí a pod obraz zpití mutanti." Odplivl si Azazel znechuceně a podal wolverinovi ruku.
"Za chvíli tu budou policajti, měl by sme to zabalit."
Azazel přikývl. "Kousek odsud mám provizorní byt, žádný extra luksus, ale na přespání to stačí, a něco k pití se tam taky najde, kdybys měl chuť pokračovat.
Wolverin neměl nejmenší chuť vracet se domů a obzvláště ne teď, po šarvátce, kdy by ho každý obtěžoval tisícem hloupých otázek. Nechtěl jim kazit zábavu.
Večer ztrávenej ve společnosti, dalšího samotářského individua s trochou dobrýho chlastu zněl o moc líp. Krom toho ho ten chlap docela zajímal, uměl se dost dobře rvát, zajímalo ho kde se to naučil, možná by nebylo od věci se o něm něco málo dozvědět, a získat ho pro svou věc.
Zavrtěl hlavou, ne tohle nechá na jindy, dneska neměl náladu a ani dovednosti na to aby ho dokázal přesvědčovat.
"jo to zní skvěle. Doufám že máš něco tvrdšího, nejsem zrovna typ na džusíky." Ušklíbl se trochu rošťácky, podle přízvuku poznal že muž který se mu představil jako Azazel, pochází odněkud z ruska a to znamenalo Vodku, a sakra dobrou.